Turnajový šampion: Výprava rytíře Jana z Michalovic do Francie

České kroniky zmínkami o turnajích nehýřily a tak řečený Dalimil jimi doslova pohrdal jako cizáckým „západním“ zvykem a rozmařilostí, byť právě on vnesl slovo turnaj do češtiny jako první. Pokud se o těchto kláních zmínil, muselo jít o události význačné.

Kráčející lev

Pár veršů Dalimil věnoval Ojíři z Friedberga (+1253), třebaže si neodpustil mravoučné kázání. S nečekaným obdivem ale rýmoval o Janu z Michalovic, který „se chystal k cestě / od Rýna až do Paříže, / všechna klání k slávě Čechů / vyhrál tam a bez obtíže / vrátil se pod rodnou střechu.“ Kým byl tento muž z rozrodu Marvarticů, že jej Dalimil tak vyzdvihl? Víc prozrazuje staroněmecká báseň Rytířská jízda Jana z Michalovic, již sepsal básník Heinrich von Freiberg nejspíš na hrdinovu objednávku, aby mohla být přednášena i u dvora českého krále Václava II. Rytíř, který se ve Freibergově básni jmenuje Johan von Michelsberg, byl významný šlechtic, mimo jiné nejvyšší číšník Českého království.

Michalovicova výprava se konala mezi roky 1293 až 1297 a šlo o turnaj u pařížského dvora Filipa IV. Sličného, na němž se Jan z Michalovic objevil ve skvělém odění, se štítem, kde byl „na červené kunině“ vyřezán v bílém hermelínu kráčející lev, v helmě s přikrývadly a s klenotem ze supích per.

Hlasitě chválen

Před zraky krále Filipa vyhodil Michalovic ze sedla dva francouzské rytíře, Anschoranta z Belole a normandského šlechtice Grineta. Obě jména jsou bohužel neidentifikovatelná už kvůli deformované transkripci – sám Freiberg se ostatně v básni pojmenoval jako von Vriberc. „Jen krátce si odpočal / než se na něj vyřítil / Grinet, druhý bojovník / hrdina z Normandie, / jehož kavalírství / bylo ozdobou Francie. / Toho sbodl tak silně / vzácný cizinec z Čech, / že se mu u samé ruky / vlastní dřevec s třesknutím roztříštil. / Rytíř upadl, prach se rozvířil / z Francouzova pádu. / Čech byl hlasitě chválen / jako znamenitý rytíř.“ Tak zní další část básně o 320 verších v prozaickém překladu Marie Ryantové.

Turnaj představoval zábavu nikoliv nepodobnou největším moderním sportovním zápasům a Jan z Michalovic se do Čech vracel s drahým ořem i stovkou tourských livrů, což mu jako vítězi oboje věnoval francouzský král. Škoda, že nevíme, zda byla tato rytířská jízda spojena s diplomatickým poselstvím a měla hlubší smysl, či šlo jen o dobrodružství, což je klíčové slovo středověké artušovské rytířské epiky.