Tsunami po česku: Tragický příběh přehrady přezdívané Protrženka

Babí léto roku 1916 se zapsalo do jizerskohorských kronik tragickým písmem. Až do odpoledne přitom život ubíhal po zaběhaných kolejích. Dřevaři sváželi poražené stromy a před domy pobíhaly všudypřítomné děti.

Smrtící vlna

Varování, že zbrusu nová přehrada praská, navíc přišlo včas. Hrázný tak stihl zavolat na poštu v Desné a alarmující zpráva záhy doputovala až ke starostovi. Tou dobou zbývala ještě spousta minut na útěk do bezpečí, ale lidé ve vsích pod vodním dílem varování podcenili. Navíc nevěřili, že by stavba zkolaudovaná v listopadu 1915 měla 18. září 1916 puknout.

Jako první se ozvalo hučení, které pamětníci přirovnávali k vlaku projíždějícímu tunelem. V mnohých zvuk nejprve vzbudil zvědavost a snažili se něco zahlédnout. V tom jim ale bránil les. Když se apokalyptická vlna objevila, na útěk už nezbyl čas. Masa vody dosahovala až ke střechám vil místních továrníků. Brala domy a „stěhovala“ je na jiné místo někdy víceméně celé. Za pár minut krajina vypadala jako neuklizený dětský pokojíček s rozházenými hračkami.

Proč to všechno?

Z hor se řítila lavina klád, které zafungovaly jako beranidla. Přeživší pak čekal další traumatický zážitek. Ze změti trosek a bahna se ozýval křik, mnohým však již nebylo pomoci. Dodnes není úplně jasné, kolik lidí přesně zahynulo. Celkovou bilancí tragédie však bylo více než 300 nešťastníků bez střechy nad hlavou a hlavně zhruba 65 mrtvých na místě a další dva, kteří zemřeli v nemocnici.

Aféra přežila Rakousko-Uhersko o mnoho let. Soud se táhl až do roku 1932 a nakonec se nikomu nepodařilo prokázat vinu. Studie z roku 1996 konstatovala, že z dnešního hlediska stály za katastrofou nedostatky v geotechnickém průzkumu.