Třicet milionů samotářů: Najít partnerku je pro mladé Číňany takřka nemožné
Čínská politika jednoho dítěte se ošklivě podepsala na celé generaci. Od roku 2015 sice už neplatí, jenže roky regulace zavinily, že v zemi jsou miliony mladých mužů, kteří žijí sami. Jejich šance založit rodinu nebo alespoň najít si partnerku je téměř nulová
Desítky lidí den co den vysedávají na ulici nedaleko Zakázaného města v centru Pekingu. Je tu ruch jako na tržišti a vlastně o tržiště jde. Prodávající ovšem nenabízejí ovoce a zeleninu, levnou dovolenou ani výhodnou práci. Snaží se udat své syny, kteří si přes veškerou snahu stále nenašli životní partnerky. Na lístečku před sebou mají napsané nejdůležitější informace: věk, pozici v zaměstnání a také výši platu.
Přednost pro malé muže
Hledání partnera v současné Číně je začarovaný kruh, jak dokládá demograf Chuang Wen-čeng: „Muži ze střední třídy pokukují po ženách z té nejchudší vrstvy obyvatel. Je to logické, chtějí jim něco nabídnout. To ale snižuje šance žen s dobrým zázemím. Ty naopak, když už mají dobré postavení, nestojí o chudé muže z venkova. Výsledkem jsou miliony nešťastných lidí.“
Na vině je ale podle sociologů především politika jednoho dítěte, kterou Komunistická strana Číny zavedla v roce 1979 s cílem omezit růst populace. Jenže brzy se ukázalo, že rodiny chtějí hlavně chlapce, který se o rodiče jednou lépe postará. Když už se narodila dívka, často ji vyhnali nebo prodali. Později úřady začaly povolovat druhé dítě v případě, že se jako první narodilo děvče. Výsledkem každopádně byla nerovnováha mezi zastoupením mužů a žen v populaci.
Roky plné beznaděje
Podle současných údajů je poměr narozených dětí v Číně 115 : 100 ve prospěch chlapců. Před deseti lety to bylo dokonce 120 : 100. Podle odhadů sociologů z univerzity v Si-anu zabránila politika jednoho dítěte narození 400 milionů dětí. V Číně teď bují byznys dohazovačů. I ti jsou ale zoufalí, což platí hlavně o těch, kteří působí na venkově. „Je to velmi složité. Plných 80 % mých klientů tvoří muži, žen je jen pětina. Procento úspěšných je proto hodně nízké,“ svěřuje se Čchen Čching-lin, který si vybral kariéru dohazovače jako své povolání.
O potížích s hledáním vhodného protějšku by ale spíš mohl vyprávět mladík Li Lien-fa. Je mu 29 let a dohazovač se mu snaží sehnat partnerku už posledních sedm roků, tedy od jeho 22 let. Li mu pravidelně platí každý měsíc, a když se ožení, bude ho to v přepočtu stát minimálně dalších pět tisíc korun.
Třicet milionů samotářů
K námluvám dochází často podle tohoto modelu: Krátká schůzka na odlehlém místě, ženu většinou doprovází jeden z rodičů. A opět ho zajímá nejdřív plat a pak majetek. „Je tu málo žen. Zdálo by se, že to bude jednoduché, ale není. Jsou rozvedené, mají děti a ještě k tomu jsou vybíravé. Chtějí domy a auta,“ stýská si Li, který vlastní jen auto z druhé ruky. Jeho schůzky tak většinou končí po pár minutách.
TIP: Studie objevila 25 milionů oficiálně neexistujících čínských dívek
Situace na venkově je složitá. Většina žen odešla za lepším do města. „Co můžu dělat jiného než spoléhat na dohazovače?“ lamentuje dál Li: „Zkusím všechno, nemám moc možností. Jsem obyčejný člověk bez zvláštních schopností.“ Podle už zmíněné univerzitní studie bude v nejbližších letech žít v Číně 30 milionů mužů, kteří nenajdou partnerku.
