Trefa do černého: Německá sabotáž na ostrově Black Tom v roce 1916

Do svého vstupu do války v dubnu 1917 se Spojené státy držely stranou světového konfliktu. Jejich neutralita představovala výhradně politický akt, který nikterak neomezoval mezinárodní obchod. Americké zbrojařské firmy měly poměrně volnou ruku v prodeji svého zboží, ale realita značně nahrávala státům Dohody. Britská námořní dominance de facto vyšachovala Centrální mocnosti z nákupů v zámoří. Zbraně a munice tak proudily do Velké Británie, Francie a ve velkém množství také do Ruska. 

Dohoda realizovala nákupy přímo u amerických firem nebo prostřednictvím společností v Kanadě. Objem dovozu vojenského materiálu představoval značnou logistickou operaci vyžadující kumulaci materiálu na skladovacích místech před jeho expedicí na evropské bojiště. S ohledem na to, že válka probíhala poměrně daleko, zůstávala bezpečností opatření často zanedbatelná. Tato skutečnost neunikla vilémovské tajné službě.

Hra špionů

Centrem německých špionážních aktivit se do roku 1917 stalo velvyslanectví ve Washingtonu D. C., z nějž působil Johann Heinrich von Bernstorff. Nejednalo se o elitního diplomata, za kterého se vydával, nýbrž šlo o operativce tajné služby. Využití diplomatických služeb pro krytí špionážních operací v neutrální zemi dalo Němcům ideální možnost, jak na území USA zbudovat tajnou síť agentů. Díky silným emigračním vlnám z Německa, které mířily do Spojených států ve druhé polovině 19. století, se za oceánem nacházela rozsáhlá německá menšina. Z ní pak Berlín rekrutoval sabotéry a vyzvědače. Za novým životem mířili rovněž někdejší občané Rakouska-Uherska, kteří se také dali pro podobné aktivity získat. 

Sabotéři měli narušovat vývoz munice do Evropy. Důstojník rozvědky německého císařského námořnictva kapitán Franz von Rintelen vedl jako řídící důstojník v letech 1914–1917 řadu útoků pomocí takzvaných tužkových bomb. Jeho lidé mířili na nákladní lodě plující na starý kontinent, na něž pak umísťovali nálože o velikosti doutníku. Detonaci pak iniciovala kyselina postupně se prožírající mechanismem bomby, přičemž k explozi mělo dojít ve chvíli, kdy se plavidlo nacházelo na moři. Tyto bomby za celé tři roky způsobily škody v hodnotě 10 milionů tehdejších amerických dolarů a zasáhly celkem 36 lodí. Z důvodu nízké efektivity takových útoků ale Němci brzy upřeli pozornost na mnohem větší cíle – sklady a překladiště munice.

Vše na jednom místě

Na ostrově Black Tom nedaleko New Yorku se nacházelo největší takové zařízení na území Spojených států. Využívala jej převážně společnost Lehigh Valley Railroad Company a munice z něj měla směřovat zejména do Ruska. V červenci 1916 se v areálu nacházelo 910 tun dělostřelecké munice a nábojů menších ráží pro pěchotní zbraně. Dále tam bylo uskladněno 45 tun TNT. 

Není proto překvapením, že Black Tom přitahoval německou pozornost. Proniknout do skladiště se ale ukázalo složitější, než se původně zdálo. Předešlé úvahy o zapojení německých námořníků nebo přístavních dělníků se ukázaly liché, protože tyto skupiny přitahovaly značnou pozornost. Nakonec se do komplexu dostali dva agenti, kteří ve skladišti pracovali jako ostraha. 

Kurt Jahnke a Lothar Witzke založili v areálu 30. července 1916 v brzkých ranních hodinách několik malých požárů. Část strážných, která plameny objevila, raději ze strachu z exploze uprchla, zatímco ti statečnější se pustili do hašení. Chvíli po druhé hodině se ozvala první mohutná exploze, další výbuch přišel o 40 minut později. Jeho epicentrum se nacházelo ve skladišti č. 17, kde se nacházelo oněch 45 tun TNT.

Dopady

Z německého pohledu se sabotáž zdařila na výbornou. Většina zařízení na ostrově byla zničena nebo poškozena, zahynuli čtyři lidé a desítky dalších utrpěly zranění. Fragmenty ze skladiště zasáhly nedalekou sochu Svobody a dopadaly až na ostrov Ellis. Výbuch vyvolal také otřesy o síle téměř 5,5 Richterovy škály, které pocítili až ve 150 km vzdálené Filadelfii. Tlaková vlna zničila okna a poškodila budovy v okruhu 40 km. 

Škody na samotném komplexu Black Tom se vyšplhaly do výše 20 milionů dolarů. Ruská vláda kladla vinu na americkou společnost zajišťující skladiště, protože bylo jasné, že silně podcenila bezpečnostní opatření. V areálu zůstávala celá řada neosvětlených míst a u vstupu dokonce chyběla brána s vrátnicí, kde by pracovníci ostrahy mohli kontrolovat pohyb osob. 

Společnost Lehigh Valley Railroad se zavázala k novým dodávkám. Po skončení první světové války se pak dokonce obrátila na Německo s požadavkem na úhradu škod, avšak bezvýsledně. Tato žádost se znovu objevila koncem 30. let, kdy americko-německá Komise pro smíšené nároky označila jako hlavního viníka sabotáže císařské Německo a požadovala úhradu škod v hodnotě 50 milionů dolarů. Nacistická vláda to však odmítla a řešení problému přišlo až v roce 1953, kdy byl dluh stanoven na 95 milionů dolarů. Spolková republika Německo jej nakonec celý uhradila až v roce 1979.

Vyšetřování

Americký prezident Woodrow Wilson zpočátku nechtěl věřit, že by za výbuchem stály německé tajné služby. Zpočátku jej dokonce označoval jako „neblahý incident na soukromém železničním překladišti“. Vyšetřováním nakonec americká vláda pověřila Komisi pro mezistátní obchod (Interstate Commerce Commission). Ta zpočátku nepřišla s žádným převratným zjištěním a celá záležitost byla dál považována za nehodu, avšak brzy policie zadržela imigranta slovenského původu Michaela Kristoffa. Ten úřadům prozradil, že za výbuchem stáli císařští agenti, zatímco Kristoff v německé síti působil jako spojka. Pro nedostatek důkazů jej nakonec propustili a po vstupu Spojených států do války dokonce narukoval do US Army. Dvojce agentů Jahnke a Witzke uprchla do Mexika, ale druhého jmenovaného zadrželi v únoru 1918 na hranicích a obvinili ze špionáže. Během 20. let byl pak propuštěn a v Německu po svém návratu obdržel Železný kříž.

Za první světové války se úřadům v USA podařilo rozbít řadu německých zpravodajských buněk, avšak výbuch na ostrově Black Tom patří k triumfům císařských agentů, který odhalil slabiny v americké bezpečnosti. Důsledkem bylo mimo jiné přijetí zákona Espionage Act, jenž měl zajistit efektivnější boj proti špionáži a sabotérům.