Italští gangsteři hráli důležitou roli ve službách americké armády (1)
Americké ozbrojené síly se za války potýkaly s řadou problémů, které vyžadovaly neortodoxní řešení. Občas přitom neváhaly navázat spolupráci i s partnery, k nimž by se v mírových časech rozhodně nehlásily. Příkladem za všechny je italská mafie
Když se roku 1922 chopil v Itálii moci Benito Mussolini, snažila se fašistická strana žít se sicilskými mafiánskými bossy v symbióze. Vše se ale změnilo už za dva roky během duceho cesty po ostrově. Zatímco v Palermu se mu dostalo vřelého přivítání, v městečku Piana dei Greci padla kosa na kámen. Starostenský úřad tam totiž zastával mafián Francesco Cuccia, jemuž Mussolini nevyjádřil dostatek úcty. A tak uražený kápo nařídil obyvatelům bojkotovat duceho proslov.
Mussoliniho tažení
Fašistovu hřímání pak naslouchalo jen pár žebráků, prostitutek a obecních bláznů, což se jeho ega silně dotklo. Po návratu do Říma prohlásil, že pro fašismus a mafii není pod italským nebem dost místa. Jinak bezvýznamná epizoda ho dovedla k názoru, že mafiáni si nárokují příliš moci, a pustil se do jejich likvidace. Vykonavatelem Mussoliniho vůle se stal někdejší boloňský policejní prefekt Cesare Mori, který autoritu státu prosazoval železnou rukou. Moriho pomocníci potírali mafiánské struktury s krutostí a pozoruhodným smyslem pro detail. Čistili od vlivu klanů města i venkov a obzvláště důkladní byli právě na Sicílii. Část bossů skončila za mřížemi, jiní uprchli do severní Afriky a někteří dokonce posílili řady fašistické strany.
Další se rozhodli odplout do Spojených států, kde se pustili do nové činnosti. Pšenka jim kvetla hlavně díky prohibici a brzo získali značný vliv – postupně se v USA ocitlo až 2,5 milionu Italů s příbuzenskými vazbami na Sicílii. Jakmile vypukla válka, začalo mnoho gangsterů a jejich přisluhovačů předstírat proamerické nadšení a vlastenecké cítění. Aby se vyhnuli stále nebezpečnějším zátahům FBI, často raději vstoupili do služeb strýčka Sama a před zákonem se ukryli v uniformě.
Americké námořnictvo v téže době čelilo vážnému problému – německé ponorky pouštěly obchodnímu loďstvu žilou a za pouhé tři měsíce potopily v Atlantiku 120 plavidel. V únoru 1942 Washington šokovala další nečekaná ztráta. Přímo v newyorském přístavu plameny zachvátily zaoceánský parník Normandie, zabavený Francouzům a přestavěný na loď pro přepravu vojáků. Dodnes není jisté, zda obr klesl ke dnu kvůli technické závadě nebo sabotáži, nicméně vláda obvinila špiony Osy, řadu z nich zatkla a zanedlouho popravila.
Proti stávkám i sabotážím
Ať už byl pachatelem kdokoliv, zkáza Normandie potvrdila v očích zpravodajců podezření, že právě přes New York se do Spojených států dostávají němečtí a italští agenti – často maskovaní jako přístavní dělníci. Narůstaly obavy, aby se sabotáže obchodních plavidel na východním pobřeží masově nerozšířily. Někteří důstojníci se také domnívali, že z přístavů unikají tajné informace o trasách konvojů, jež usnadňují německým U-Bootům lokalizovat a potápět lodě se zásobami pro evropské bojiště.
Zpravodajská jednotka US Navy známá jako B3 vyčlenila stovku agentů, kteří měli prověřit, zda se mezi Italoameričany pracujícími v docích a na rybářských lodích nacházejí příznivci Mussoliniho režimu. Celé úsilí však vyznělo do prázdna, protože dělníci kontrolovaní mafií tvořili semknutou komunitu stranící se jiných národností. Námořnictvo tedy kontaktovalo Meyera Lanskyho – jednoho z nejvýše postavených mafiánů neitalského původu, aby zprostředkoval dohodu se svým šéfem. Tím nebyl nikdo jiný než nechvalně proslulý Charles „Lucky“ Luciano (vlastním jménem Salvatore Lucania) – někdejší boss newyorské mafie, který si od roku 1936 odpykával dlouholetý trest za kuplířství.
Operace Underworld
Američané věděli, že Lucianovi podřízení kontrolují doky na pobřeží stejně jako vlivné odbory přístavních dělníků. Proto bossovi učinili zajímavou nabídku: Pokud se zapojí do hledání sabotérů, dovolí mu USA řídit nelegální „obchodní“ aktivity i z vězeňské cely. Nakonec mafie skutečně uzavřela s námořnictvem a státem New York dohodu. Luciano přislíbil všestrannou pomoc své organizace při zjišťování a sdílení zpravodajských informací. Jeho společník Albert Anastasia „pečující“ o odbory pak měl zajistit, aby až do konce války v přístavech nevypukla jediná stávka.
Kooperace charakterizovaná rčením „účel světí prostředky“ dostala příznačné označení operace Underworld (podsvětí). Dodnes není jisté, do jaké míry Lucianova činnost skutečně zabránila sabotážím, nicméně stávky opravdu ustaly jako mávnutím kouzelného proutku a nakládka i vykládka běžely bez potíží.
Mafián v důchodu
Luckyho Luciana odměnily Spojené státy „za věrné služby“ nabídkou prominutí zbytku trestu – pod podmínkou doživotního pobytu na italském území. Přes počáteční námitky boss souhlasil a usadil se v Římě. Koncem roku 1946 ale tajně odletěl na Kubu, kde svolal konferenci kápů, na níž si potvrdil své vůdčí postavení, a zahájil přípravy na výstavbu ostrovní sítě kasin.
TIP: Lucky Luciano: Seznamte se s mafiánem, který plánoval vylodění spojenců na Sicílii
Američané mu plány promptně překazili, neboť přiměli kubánskou vládu mafiána vyhostit a podřídili ho přísnějšímu dohledu. Lucianovy pokusy o obchod s drogami skončily nezdarem a roku 1962 zemřel v domácím vězení v Neapoli na infarkt.
