Traviny v ohrožení: Nechtěný souboj lesů s travnatými plochami
Záměr obnovit ztracené lesy je bohulibý, ale mnohdy posílá na věčnost jedinečné travnaté porosty. Navíc se tak přínos větší lesní plochy na regulaci globálního oteplování může úplně vymazat
Odlesňování nabralo na mnoha místech světa děsivé tempo i rozměry. Lidé nekácí lesy jen pro dřevo. Porážejí stromy také proto, aby získali novou zemědělskou půdu, parcely pro budovy, pozemky na stavbu komunikací, aby si uvolnili prostor k těžbě nerostných surovin a z mnoha dalších důvodů. Lesy sice stále ještě pokrývají asi 30 % souše, ale ročně z nich ubude 73 000 km², což bezmála odpovídá ploše České republiky. Z tropických lesů zbývá v současnosti jen polovina jejich původní rozlohy.
Zalesnění znamená ochlazení
Pokud člověk opustí plochy získané zničením lesů, dřívější les se na nich sám neobnoví. Na opuštěných místech vznikají často zcela nové ekosystémy, jimž nejednou dominují trávy. Návratu lesů musí napomoci člověk. Nebývá to jednoduché ani laciné, ale není to neproveditelné.
K zalesňování má člověk celou řadu dobrých důvodů. K těm nejpádnějším se řadí boj s emisemi oxidu uhličitého a globálním oteplováním. Rostoucí stromy odčerpávají oxid uhličitý z ovzduší, fotosyntézou jej mění na organické sloučeniny a ty vážou ve svém těle. Čím víc dřevní hmoty naroste v lese, tím víc oxidu uhličitého zmizí z atmosféry.
O tom, že „chladící efekt“ zalesnění na klima kontinentů může být citelný, máme důkazy ze 14. století, kdy se Evropou prohnaly epidemie moru známé jako „černá smrt“. Zemřelo na ni přinejmenším 50 milionů lidí. Rozsáhlé oblasti se vylidnily a opuštěné louky a pole zarůstaly křovinami a stromy. Došlo k poklesu koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší, zeslábl skleníkový efekt tohoto plynu a výsledkem byla „malá doba ledová“.
Původní, nebo lidmi vytvořené?
Přibližně za posledních pět let bylo v rámci obnovy lesů a boje s globálním oteplením zalesněno 1,5 milionů kilometrů čtverečních zatravněných ploch. Jihoafrický biolog William J. Bond z university v Kapském Městě na stránkách vědeckého časopisu Science upozornil na alarmující skutečnost: zdaleka ne všechny porosty travin určené k proměně na les jsou výsledkem předchozího kácení lesa člověkem! Mnohé vznikly zcela přirozeně, jsou velmi staré, hostí nepřeberné druhové bohatství rostlin i živočichů a patří k tomu nejcennějšímu, co v krajině ještě zbylo. Jejich proměnou na les pácháme nenapravitelné škody.
Především v tropech věnovali přírodovědci obrovskou pozornost lesům, ale travnatými porosty se příliš nezabývali. Jsou tedy prozkoumány jen velmi málo a proto mají přírodovědci takové problémy, když mají odlišit přírodní cenné travní ekosystémy od těch, které vznikly tam, kde naši předkové vykáceli nebo vypálili lesy.
Cerrado a další bohaté ekosystémy
Druhové bohatství původních savan a pamp bylo dlouho hrubě podceňováno. Všichni vědí, že brazilský deštný les patří k oblastem nejbohatším na různé formy života. Méně už se ví o brazilském travinami zarostlém ekosystému zvaném cerrado. Na seznamu míst světa s nejvyšším druhovým bohatstvím mu přitom patří se 6 000 druhy rostlin dvanácté místo! Vědci si z neznalosti příliš necenili bohatství fauny cerrada a dnes jsou uchváceni například nepřeberným množstvím druhů plazů, které zde žijí.
Další podobně bohaté travnaté ekosystémy najdeme v Jižní Africe, kde botanici napočítali bezmála 4 000 druhů rostlin. Neuvěřitelných 6 000 druhů flóry hostí také pláně na atlantickém pobřeží Severní Ameriky. Je to bezmála třetina druhového bohatství celé severoamerické flóry! Plných 29 % rostlin z těchto travnatých plání jsou endemické druhy, což znamená, že je mimo tyto ekosystémy nikde jinde nenajdeme.
Podobně jsou na tom traviny Madagaskaru. Vědci jich zde sice napočítali jen 580 druhů, ale kolem 40 % jich je endemických – nikde mimo Madagaskar nerostou. Těžko bychom ve světě hledali další savany s tak vysokým podílem endemitů. Přesto vědci dlouho považovali madagaskarské savany za výsledek kácení a vypalování lesů lidmi, kteří na tento ostrov přišli nejprve z oblasti dnešní Malajsie a následně i z mnohem bližší Afriky.
Zalesňování s rozumem
Travní porosty vzniklé tam, kde člověk zničil lesy nebo jiné ekosystémy, se od přirozených savan, pamp nebo prérií v mnoha ohledech liší. Nápadná je jejich druhová chudost. Rostou na nich hlavně trávy; jiné typy rostlin, jako jsou byliny nebo podzemní stromy (viz Nezastupitelná role ohně), se tu vyskytují málo nebo vůbec ne.
Není jedno, zda zalesníme travnaté plochy vzniklé v důsledku lidské činnosti nebo původní porosty travin. Namístě je nejvyšší obezřetnost. Pro vysoký podíl endemických druhů hrozí, že zničení i malé plochy pampy, savany či prérie může způsobit nenávratnou ztrátu jedinečných rostlin a živočichů.
TIP: Odpadkové ekosystémy překvapují: Neuvěřitelná fakta o nových ekosystémech
Nad projekty zalesňování se ovšem vznáší řada dalších znepokojivých otazníků. Není například jasné, jak se změna vegetace promítne do tepelné bilance krajiny. Když světlou savanu silně odrážející sluneční záření nahradí tmavě zbarvené koruny stromů, může tmavší povrch pohlcovat více sluneční energie a výsledkem pak není ochlazení, ale naopak další prohřátí daného území.
Nezastupitelná role ohně
Podobně jako les jsou přírodní travní ekosystémy formovány ohněm. Udržují a obnovují se díky opakovaným požárům, které sežehnou uschlou nadzemní vegetaci, ale nepoškodí podzemní části rostlin. Trávy jsou k opakovanému sežehnutí plameny dokonale uzpůsobeny a plameny nutně potřebují ke své existenci. Pokud například člověk častějším požárům brání v obavě, že se rozšíří do osídlených oblastí a napáchají tam škody, pak travnaté pláně zarůstají stromy a keři a pomalu, ale jistě mizí. Pro traviny je smrtící už zastínění stromy a keři.
Kořeny přátelství travin s ohněm vyrůstají ze skutečnosti, že tyto rostliny prosperují v oblastech, kde se střídají období s vysokými srážkami s obdobími sucha. Když zaprší, vegetace roste a bují. Sucho ji pak promění ve snadno zápalnou a silně hořlavou hmotu. Není divu, že za normálních podmínek travní porosty jednou za pár let lehnou popelem. Někde hoří trávy i několikrát do roka. Na afrických travních porostech se v letech 1997 až 2009 rozkládalo více než 70 % všech spálených ploch světa.
Oheň má v travních porostech na svědomí i vznik některých jedinečných forem vegetace. Jsou to tzv. „podzemní stromy“. Tyto rostliny mají dřevnaté stonky podobně jako stromy nebo keře. Před pravidelnými ohni je ukrývají pod zemí. Listy vyrůstají na krátkých stoncích a větvičkách vyčnívajících nad povrch. Podzemní stromy se zazelenají a rozkvetou poté, co se krajinou přežene požár a vyčistí prostor od trav. Evoluce je vytvořila mnohokrát nezávisle na sobě jak v Jižní Americe, tak i v Africe z druhů stromů vytvářejících normální kmeny a koruny. Jejich vznik spadá do období před 6 až 2,5 miliony roků. Zcela jistě to nebyla náhoda, protože tehdejší teplé klima vytvářelo ideální podmínky pro rozsáhlé požáry.
