Tragický život krásné císařovny: Přísná tchyně, nechápavý manžel a deprese

Alžběta Bavorská, známější jako Sissi, měla zdánlivě vše, co si žena její doby mohla přát. Oslnivou krásu, nesmírné bohatství a za manžela jednoho z nejmocnějších mužů Evropy. Přesto její život nebyl šťastný a jeho tragiku nakonec dovršila vražda u Ženevského jezera...

16.01.2023 - Jaromír Sobotka



Životní pouť budoucí rakouské císařovny započala na Štědrý den roku 1837 v bavorském Mnichově. Rodinné poměry, do nichž se malá Alžběta narodila, měly k ideálu daleko. Rodiče si nerozuměly. Zatímco otec, vévoda Maxmilián Josef z Wittelsbachu byl dobrodruh, cestovatel, bonviván a vyhlášený proutník, matka Ludovika, dcera bavorského krále, se vyznačovala usedlou a skromnou povahou. Mezi životní cíle, které si vytkla, patřilo i zajištění „dobrých“ sňatků pro svých osm dětí. A v tomto ohledu jistě slavila úspěch, jejími zeti se stali třeba sicilský král František II. (1836–1894), kníže Maxmilián Thurn-Taxis (1831–1867), vévoda Ferdinand Orleánský (1844–1910) či princ Ludvík Bourbonsko-Sicilský (1838–1886). Její největší úlovek však nakonec pocházel z metropole na Dunaji. 

Překvapivé zásnuby

V rámci své sňatkové politiky udržovala vévodkyně Ludovika čilou korespondenci i se svou sestrou Žofií, provdanou za habsburského arcivévodu Františka. Ten původně neměl nárok na trůn, když však revoluční události roku 1848 semlely jeho mentálně zaostalého bratra Ferdinanda Dobrotivého, podařilo se mu císařskou korunu získat pro svého syna Františka Josefa. A právě na toho měla bavorská dohazovačka políčeno. Obě sestry dohodly setkání mladého Habsburka s Ludovičinou dcerou Helenou v lázních Bad Ischl, kde mělo také dojít k případné dohodě o sňatku a zásnubám

Celá záležitost se však vyvinula poněkud jiným směrem, než Ludovika s Žofií plánovaly. Kromě Heleny totiž matka do Ischlu vzala i svou mladší dceru Alžbětu přezdívanou Sissi. A k určitému rozladění obou matek se rakouský císař okamžitě zamiloval právě do ní.

Po majestátním plese, na kterém ji několikrát vyzval k tanci a jasně dával najevo svoji náklonost, hned druhý den zamířil do hotelu, kde Alžbětina rodina bydlela, a bez okolků požádal o její ruku. Také Sissi podle všeho urozený nápadník učaroval: „Kdo by mohl nemilovat takového muže,“ poznamenala prý na adresu svého nastávajícího. Na slavnostní mši v místním kostele oslavily obě rodiny zasnoubení a Vídeň se začala chystat na majestátní svatbu nevídaných rozměrů.

Stíny v ráji

Přes prvotní všeobecné nadšení se již záhy začínaly ukazovat první náznaky budoucích problémů. Zatímco Sissi byla z domova zvyklá na uvolněnou atmosféru spojenou s ležérním stylem jednání, vídeňský dvůr se řídil přísným protokolem, jehož dodržování se striktně vyžadovalo ode všech. Jeden z prvních projevů nesouladu představoval požadavek Františkovy matky Žofie, aby budoucí císařovna zásadním způsobem změnila šatník. Alžbětin otec musel sáhnout hluboko do kapsy a mnichovské krejčovské salony okamžitě zachvátilo hektické úsilí při výrobě honosných rouch, která by snesla i přísná měřítka vídeňských dvořanů. 

Také samotná svatba se nesla ve znamení smíšených pocitů. Nastávající ženich projevoval ze své nevěsty patřičné nadšení a jejímu průvodu vyrazil naproti do Lince, odkud mladý pár převážela po Dunaji luxusní loď Franz Joseph. Všechno pohodlí však bylo vykoupeno množstvím povinností, které na budoucí císařovnu ve Vídni čekaly. Jen první den musela Sissi absolvovat sérii setkání a audiencí se stovkami dvořanů, po kterých se vyčerpaná a se slzami na tváři zhroutila do postele. Doboví pozorovatelé triumfálního vjezdu panovnice do Hofburgu si všimli, že přes všechnu pompéznost působí Alžběta vyčerpaně a smutně. 

Svatební obřad sloužil 24. dubna 1854 biskup Joseph Rauscher v kostele svatého Augustina. Ale svatební noc se příliš nevydařila, císařovna byla naprosto vyčerpaná a František Josef se gentlemansky rozhodl ušetřit ji novomanželských povinností. „Vždyť já ho mám tak ráda! Proč není třeba krejčí...,“ povzdechla si údajně Sissi.

Peklo s tchyní 

Jako jedna z hlavních protivnic mladé císařovny se ukázala matka Františka Josefa (a její teta) Žofie. Stárnoucí arcivévodkyně měla jasné představy o tom, jak by měla manželka jejího syna a první dáma říše fungovat, a nezdráhala se uvádět je ve skutek. Již během svatebních oslav si neodpustila několik poznámek na adresu Alžbětiny slabosti a „provinčního chování“. Ještě hůře se však chovala v průběhu líbánek na zámku Laxenburg – ostatně toto místo vybrala právě Žofie, která zde s mladým párem trávila většinu času.

Císař se nevzdal panovnických povinností ani v této době a každé ráno odjížděl do Vídně, takže jeho žena zůstávala osamocená vystavena své tchyni. Pozdější Sissina dvorní dáma Marie Festeticsová zaznamenala slova mladé císařovny: „Cítila jsem se tak opuštěná, tak sama. Císař zde přes den nemohl být, vždy časně ráno odjížděl do Vídně. V šest hodin se vracel na večeři. Až do té chvíle jsem byla stále sama a obávala jsem se okamžiku, kdy vstoupí arcivévodkyně Žofie. Neboť přicházela pravidelně, aby hodinu za hodinou slídila, co dělám. A všechno, co jsem dělala, bylo špatně. Smýšlela nepříznivě o každém, koho jsem milovala. Věděla všechno, neboť neustále špiclovala. Celý dům se jí bál tak, že se před ní všichni třásli a přirozeně jí také všechno donesli. Ze sebemenší hlouposti se tak stávala státní záležitost.“ 

Vztahy obou žen se ještě zhoršily po narození prvního dítěte, dcerky Žofie – do výběru jména nesměla Sissi mluvit. Nemluvňátko bylo matce téměř okamžitě odebráno a přemístěno do dětského pokoje, který měl daleko blíže k apartmá babičky než tomu rodičovskému. Sama císařovna také nesměla dceru navštěvoval bez předchozího svolení tchyně. Stejný osud pak čekal i druhé dítě, dceru Gizelu narozenou v roce 1856.

Ve službách státu

Císařovnina proslulá krása a vlídnost se pro vnitřními spory zmítanou monarchii ukázala důležitým kapitálem. Již během první velké cesty po Korutansku a Štýrsku z roku 1856 se ukázalo, že přítomnost Sissi pomáhá tlumit spory a v běžném lidu vyvolává nefalšované nadšení. Dvůr pak přímo doporučil Františku Josefovi, aby svou sličnou choť vzal na svou cestu po italských provinciích následujícího roku. Zde však již situace dospěla tak daleko, že nepomohla ani přítomnost císařovny. Milánská aristokracie dokonce vyslala směrem k císařskému páru jasnou urážku, když na slavnostní představení v La Scale vyslala za sebe své služebnictvo. Chuť si Alžběta spravila následujícího roku při návštěvě Budapešti, kterou si zamilovala i s jejím obyvatelstvem. Uherští magnáti projevovali krásné císařovně náležitou úctu a maximálně se snažili vyjít vstříc jejím potřebám. 

Cesty po monarchii ale znamenaly příležitost i pro mladou Sissi, jednalo se totiž o jednu z mála možností, uniknout zpod dohledu tchyně. Navíc společný čas s manželem jí umožňoval vyvíjet na něj nátlak ve prospěch svých přání. Díky tomu se jí například podařilo získat zpět do své péče obě dcery. Změny k lepšímu ale neměly trvat dlouho. 

Útěky z Vídně

Konec 50. let přinesl císařovně hned několik těžkých ran. První přišla v závěru návštěvy Uher, kam vzala i dvě své dcerky. Starší Žofie zde onemocněla tyfem a zemřela. O rok později se páru narodil následník trůnu, syn Rudolf. Jakkoliv šlo o radostnou událost, těhotenství císařovnu velmi vyčerpalo a zhoršilo její zdravotní stav. Unavená a nemocná Sissi již nedokázala čelit cílevědomé tchyni a ta se tak opět ujala kontroly nad jejími dětmi. V roce 1859 pak monarchie utrpěla těžkou vojenskou porážku v Itálii, jejíž tragičnost ještě podtrhoval fakt, že František Josef se sám postavil do čela svých vojsk. Císař upadl do depresí a ztratil zájem o řešení jakýchkoliv rodinných sporů

Fyzické i psychické problémy nakonec Alžběta vyřešila roku 1860 zdravotní cestou na daleký ostrov Madeira, kde přebývala dlouhých šest měsíců. Korespondence mezi ní a manželem naznačuje odtažitost a chladnost. Ani po návratu z takto dlouhé dovolené se tak situace příliš nezlepšila. Sissi propadla těžkým depresím, trpěla nechutenstvím a na těle se jí začaly objevovat otoky z hladu.

Dvorní lékaři projevili vážné obavy o její život a doporučili další zdravotní dovolenou. Tentokrát císařovna zamířila na Korfu, později pak do lázní Kissingen, kde jí společnost dělal i její otec Maxmilián. Do Vídně se nakonec vrátila až v polovině roku 1862. Císařovna se uzdravila, okolí si však všimlo zásadních změn, její rysy ztvrdly, objevilo se nevídané sebevědomí, ale začala mizet i dříve tolik obdivovaná vlídnost.

Uherskou královnou

Vrchol panovnické kariéry na císařovnu teprve čekal. Po porážce od Pruska v roce 1866 se situace v monarchii ukázala neudržitelnou. Stále hlasitější uherské požadavky už nešlo přehlížet, a císař se proto musel uvolit k ústupku z největších. Staletá říše se rozdělila ve dví, přičemž její dvě části – Rakousko a Uhry – oficiálně spojovalo jen několik ministerstev, armáda, a právě osoba panovníka. Začalo se hovořit o c. a k. monarchii, přičemž c odkazovalo na císařskou hodnost, kdežto k na titul krále uherského.

Aby tuto změnu posvětil, přicestoval František Josef i s manželkou do Budína na slavnostní korunovaci. Sissi ve svém oblíbeném městě zazářila. V nádherných šatech se radostně účastnila nejrůznějších formálních i neformálních slavností a záhy se stala nejoblíbenější ženou v Uhrách. Pobyt ve východní části říše také pomohl oživit dřívější manželskou vášeň a nová královna brzy otěhotněla (i když zlé jazyky šeptaly, že skutečným otcem dítěte byl uherský magnát hrabě Gyula Andrássy, dnes se to zdá vysoce nepravděpodobné). K pobouření Vídně pak Alžběta odjela porodit dítě do Budína, dcerka Marie Valerie se pak i dle jejích vlastních slov stala jejím oblíbeným potomkem.

Nešťastné manželství

Vztah císaře a jeho ženy však stále více poznamenávala rostoucí krize. Zatímco Františka Josefa vázaly ve Vídni povinnosti a starosti o stále se zhoršující situaci monarchie, Sissi trávila pořád více času na cestách, ať již v Uhrách, či v jiných koutech Evropy. Zvláště si pak zamilovala Anglii, kde se s radostí oddávala svému jezdeckému hobby. Setkání manželů se stále více omezovala na oficiální společné večeře spojené s výměnou zdvořilostí. Stejně jako císařovna se i císař stále více uzavíral do sebe, a pokud netrávil čas prací, hledal útěchu v náručí milenek či přítelkyň. Nejpozději od roku 1875 měl vztah s Annou Nahowskou (1860–1931), ze kterého snad dokonce mělo vzejít několik dětí. Od roku 1887 pak udržoval „přátelský vztah“ s herečkou Kateřinou Schrattovou (1853–1940). 

Poslední hřebíček do rakve umírajícímu vztahu zarazila sebevražda korunního prince Rudolfa. Tento vnitřně nestabilní potomek musel od mládí procházet tvrdou vojenskou výchovou a zoufale trpěl nedostatkem citových projevů ze strany kteréhokoliv z rodičů. Poté, co se nakazil pohlavní nemocí, se navíc přidaly zdravotní problémy a deprese. Poté, co se se svou o mnoho let mladší milenkou roku 1889 zastřelil, obvinil dvůr ze „zanedbání výchovy“ právě Sissi. Stárnoucí císařovna se již ve Vídni netěšila náklonosti nikoho a zbytek života měla strávit na cestách po světě.

Konec tragédie

Aktivity závěrečného dějství Alžbětina života již svědčí o značné psychické nevyrovnanosti. Přes výhrady manžela si například nechala na Korfu zhotovit honosnou vilu nazvanou Achilleion dle antického hrdiny Achilla. Výstřední stavba měla připomínat antický chrám, sochy i nábytek vyráběli na zakázku vybraní italští řemeslníci. Ceny se šplhaly do nebes. Již krátce po dokončení však Sissi prohlásila, že se na Korfu necítí dobře, a Achilleion nabídla k prodeji (tomu nakonec František Josef zabránil).

Ostrov opustila a pod různými pseudonymy cestovala po hotelech Evropy. Tento životní styl ji však stále více vyčerpával po fyzické i psychické stránce, a nakonec již byla schopna pouze krátkých procházek. V roce 1898 se s císařem naposledy setkala v Bad Ischlu, kde se před více než čtyřiceti lety seznámili. Z její krásy stejně jako z celého vztahu v té době již zbylo jen torzo.

TIP: Koho si krásná Sissi pustila k tělu? Překvapivě dámy z Uher a nižší šlechtu 

Poslední Alžbětina cesta zamířila k Ženevskému jezeru. „Je to moje oblíbené místo, protože se zde úplně ztrácím v kosmopolitním davu, a to mi dodává iluzi skutečného žití,“ poznamenala si ponuře císařovna. Právě na tomto místě ji dostihla její Nemesis. Dne 10. září 1898 ji na lodi směřující do Montreux anarchista Luigi Lucheni probodl pilníkem. Šedesátiletá Sissi zemřela krátce poté, co se ji podařilo dopravit zpátky na hotel. 

Odchod císařovny Františka Josefa zcela zdrtil. „Nevíte, jak jsem tu ženu miloval,“ řekl prý mocnář kurýrovi, který mu zprávu přinesl. Byl také jedním z mála lidí, kteří pro nepříliš oblíbenou Sissi ve Vídni skutečně truchlili. 


Další články v sekci