Tělesná teplota člověka se mění a lidstvo možná chladne: Jaká teplota je „normální“?

Přinejmenším posledních dvacet let neberou lékaři hodnotu „zdravé“ tělesné teploty na úrovni sedmatřiceti stupňů Celsia za „vytesanou do kamene“. Jako průměr se u zdravého člověka udává 36,5 °C, rozmezí od 35,7 do 37,3 °C se považuje za normální. Přesto dogma o 37 °C jako „zlomové“ teplotě mezi zdravím a nemocí přežívá. Není divu. S tímto „magickým číslem“ jsme konfrontováni od nejútlejšího dětství. Přitom je tělesná teplota člověka poměrně variabilní a závisí na mnoha faktorech.

Každý je výjimečný

Každý člověk tak má optimální tělesnou teplotu trochu jinou. Záleží například na tom, v kterou denní či noční dobu se měří – rozdíl může činit až jeden stupeň Celsia. Nejnižší hodnoty byste si naměřili ráno před probuzením, nejvyšší naopak navečer před usnutím. Dalším významným faktorem je věk. Malé děti mívají teplotu přirozeně vyšší, senioři naopak nižší. Souvisí to s vysokou úrovní dětského metabolismu a přirozeným poklesem intenzity látkové výměny ve stáří. 

Rozdíly v teplotě jsou patrné i mezi muži a ženami. Ženy mají povrch těla teplejší v oblasti hrudníku. Na rukou je teplota kůže u obou pohlaví podobná. V ostatních oblastech těla je průměrná teplota kůže u mužů významně vyšší. Rozdíly mohou být způsobeny objemnějším kosterním svalstvem u mužů, protože svaly při práci produkují teplo. Naopak, ženy mají v podkoží více tělesného tuku a jeho silnější vrstva nepouští na povrch těla tolik tepla z nitra organismu. U obou pohlaví závisí teplota kůže na hrudi, horní části zad a na břiše na indexu tělesné hmotnosti (tzv. body mass index čili BMI) a na procentu tělesného tuku (tzv. percentage of body fat čili PBF). Čím vyšší BMI a PBF jsou, tím nižší je u daného člověka teplota kůže.

K dalším významným faktorům ovlivňujícím tělesnou teplotu se řadí dieta. Obecně platí, že potraviny, jejichž trávení trvá delší dobu, zvyšují tělesnou teplotu. Je to dáno déletrvajícím zvýšením intenzity metabolismu. V horkých letních dnech se proto vyplatí umírněná konzumace lehce stravitelných jídel, při jejichž trávení tělo nevyprodukuje tolik tepla. Naopak, v mrazivém počasí jsou lepší pokrmy, při jejichž trávení se uvolněným teplem více zahřejeme. Své o tom vědí třeba Inuité, kteří vykonávají řadu fyzicky náročných aktivit v mrazivém prostředí Arktidy a zvládají to jen díky konzumaci velkého množství masa a živočišných tuků. Hodnoty tělesné teploty také záleží na tom, kde se měří. V ústech naměříme asi o půl stupně méně než při měření v konečníku či ušní dírce.

Horečka, teplota a ti druzí

Určité výkyvy tělesné teploty jsou tedy zcela normální, kolísání by ale během dne nemělo přesáhnout 1,6 °C. Pokud teplota klesne na příliš nízké hodnoty nebo vystoupá příliš vysoko, hrozí člověku vážné zdravotní komplikace. Zpomaluje se činnost neuronů, což má negativní dopad na celkové fungování mozku a celého nervového systému. Vnitřní orgány pracují se sníženou účinností a nedokážou udržet tělesné funkce v normálním chodu. Ochabuje i aktivita svalů, takže podchlazený nebo přehřátý člověk ztrácí schopnost podniknout efektivní akce k vlastní záchraně.

Tělo se ze všech sil snaží udržet svou teplotu v optimálním rozmezí, ale jeho možnosti nejsou nevyčerpatelné. V horku se ochlazuje intenzivním pocením a odpařuje pot z povrchu těla. Proti chladu se brání třeba sevřením krevních kapilár v povrchových částech těla, abychom zbytečně neztráceli teplo, a pomáhá si také nekontrolovatelným třesem, což není nic jiného než práce svalů, jež mají za úkol vyrobit chybějící teplo.

Někdy ale organismus tělesnou teplotu sám zvyšuje, což známe jako horečku. Ta představuje jeden z obranných mechanismů proti infekcím nejrůznějšího typu. Do určité míry je tedy horečka prospěšná a napomáhá uzdravení. Léky na potlačení horečky bychom proto měli užívat, jen když nám tělesná teplota stoupá nad únosnou mez nebo nás sužují horečky po delší dobu.

Chladnější lidstvo

Teplota 37 °C mohla být v dávnějších dobách normální. Naznačuje to výzkum týmu vedeného americkou lékařkou Julií Parsonnetovou ze Stanford University. Ta získala historické údaje o tělesné teplotě měřené veteránům americké války Severu proti Jihu. Doplnila je o výsledky měření prováděné v pozdějších dobách a nakonec přidala i data z období 1979 až 2019. Celkem Parsonnetová a její spolupracovníci zpracovali data o tělesné teplotě od dvou set tisíc lidí za posledních sto šedesát let. Výsledek byl celkem jednoznačný. Průměrná tělesná teplota poklesla o celý jeden stupeň Fahrenheitovy stupnice, což odpovídá 0,55 °C.

Odezvou na studii bylo chladné přijetí odborníků. Ti namítají, že závěry lze vysvětlit i jinak než změnou regulace teploty lidského těla. Dnešní populace má v průměru vyšší BMI i PBF, lidé jsou tedy na povrchu těla chladnější. Současné lidstvo se také dožívá výrazně vyššího věku a průměrnou hodnotu tělesné teploty tak mnohem více ovlivňují senioři, kteří vykazují nižší hodnoty.

Svou roli mohla ve zjištěném poklesu sehrát i rozdílná denní doba měření. Někteří vědci jsou přesvědčeni, že lidé nikdy neměli průměrnou tělesnou teplotu kolem 37 °C. Podle nich byla měření z dřívějších dob zatížena značnou chybou. Dokládají to například výsledky testování lékařských teploměrů starých více než sto let, které udávaly oproti těm dnešním hodnoty asi o 0,8 °C vyšší.

Civilizační pokles

Pokles teploty v průběhu desetiletí i staletí však potvrdily i jiné lékařské týmy vycházející z jiných souborů dat. Zajímavý byl výsledek získaný na základě údajů o tělesné teplotě jihoamerických indiánů kmene Tsimane, neboť žijí podobně jako jejich předkové před staletími. Řada expertů je proto přesvědčena, že pokud je pokles tělesné teploty výsledkem životního stylu v moderní civilizaci, u Tsimanů by se projevit neměl. I když u těchto indiánů není k dispozici tak dlouhá časová řada měření jako třeba u obyvatel Spojených států, trend poklesu tělesné teploty je i u nich zcela zjevný. Projevil se dokonce u obyvatel osad, odkud je nutné k nejbližší výspě moderní civilizace putovat několik dní kánoí. Za posledních dvacet let poklesla průměrná tělesná teplota Tsimanů z 37 °C na 36,6 °C. 

Mnoho faktorů tedy nasvědčuje tomu, že u člověka Homo sapiens dochází ke snížení tělesné teploty. Není ale vůbec jasné, proč se to děje. Někteří vědci nevylučují vliv civilizace, dokonce ani u Tsimanů. Argumentují tím, že se v životě těchto indiánů přece jen v poslední době ledasco změnilo. Mají lepší přístup k lékařské péči a jsou celkově zdravější. V jejich tělech nedoutnají zánětlivé procesy, které teplotu těla zvyšují. Dnes jsou běžnou výbavou tsimanských chýší přikrývky, kterými se indiáni chrání před nočním chladem. I to může sehrát svou roli, protože už nepotřebují tak intenzivní tvorbu tělesného tepla. 

Máme tedy posunout hranici pro teplotu pod 37 °C a hodnoty považované za normální interpretovat jako příznaky zhoršeného zdravotního stavu? Vědci před takovým přístupem varují a teplotu 37 °C považují i nadále za naprosto normální.