Talentovaná Růžena Zátková: Proslavila se v Itálii, doma ji znala jen hrstka lidí

Příznivé rodinné poměry jí umožnily všechny její zájmy bohatě rozvíjet. Vynikla jako malířka, sochařka i pianistka. Zkrátka: Růžena Zátková se uměla narodit!

Rodinné prostředí

Růženka vyrůstala v jižních Čechách v rozvětvené podnikatelské a politicky činné rodině. Její tatínek Vlastimil Zátka byl majitelem mlýna, sodovkárny a jedním ze zakladatelů vyhlášené firmy Bratři Zátkové. Po něm zdědila holčička malířský talent. Po mamince Karle, klavírní virtuózce a neteři Karla Havlíčka Borovského, získala zase Růženka nadání hudební. Ona i její sourozenci odmala žili ve velmi podnětném rodinném prostředí.

Rodiče kladli velký důraz na vzdělání, a tak se rozhodli v roce 1901 přestěhovat do Prahy. Tady umožnili svým dítkám nejen kvalitní vzdělání, ale i patřičný rozvoj jejich nadání. Do soukromého kurzu malování chodila například Růžena i se svou starší sestrou Slávou k Antonínu Slavíčkovi. Hudebně ji zase vzdělával skladatel Vítězslav Novák, který se do ní dokonce zamiloval. Stala se mu inspirací k několika skladbám, i když ona sama jeho city neopětovala.

Vítězí malba

Zpočátku to vypadalo, že ji čeká kariéra úspěšné pianistky. Pak se ale v roce 1908 Růžena rozhodla, že bude následovat svou sestru Slávu. Ta nebyla v Praze spokojená s výukou Antonína Slavíčka a přestoupila na malířskou akademii do Mnichova. Tam se Růžena bezhlavě zamilovala do pohledného pruského poručíka barona Karla Christiana von Loesche. A přes odpor své rodiny se s ním zasnoubila. Jenže v Praze z toho byl poprask. Skoro stejně veliký, jako když se před půlstoletím procházela se ve vší počestnosti Růženina teta a „dcera národa“ Zdeňka Havlíčková s rakouským důstojníkem polského původu baronem Quidem Battagliou.

I Růženě se všichni začali do jejího vztahu „montovat.“ Pobouřená vlastenecká společnost šla ještě dál. Začala bojkotovat továrnu Zátkových! A tak Růžena pod nátlakem zasnoubení zrušila a vrátila se do Prahy. Mimochodem – o rok starší Růženina sestra Sláva se po návratu ze studií v Mnichově a na Académie de la Grande Chaumière v Paříži usadila v Praze, kde se provdala za právníka Ferdinanda Tondera, s nímž měla dva syny. Jako malířka byla Miloslava Tonderová-Zátková členkou spolku Mánes, kde často vystavovala.

Nová přátelství

Vraťmě se zpět k Růženě. Dalšího nápadníka si už vymluvit nenechala, a tak se v roce 1910 vdává za ruského šlechtice a diplomata Vasilije Chvoščinského. Už jejich svatební cesta otevírá Růženě dosud nepoznané obzory. Novomanželé spolu navštíví Paříž, Petrohrad a také Krym, kde má manželova rodina letní sídlo. Pak Růžena následuje Vasilije do jeho působiště v Římě. Tam totiž Chvoščinský zastává funkci tajemníka ruského velvyslanectví. V následujícím roce se manželům narodí dcerka Marianna, jejich jediné dítě.

Růženin manžel byl velkým znalcem a milovníkem umění. Vlastnil rozsáhlou sbírku obrazů a díky jeho kontaktům Růžena pronikla do uměleckého prostředí, o jakém se jí v Praze ani nesnilo. V Itálii se totiž v té době rodí nové umělecké směry, zejména futurismus, jehož hlavním představitelem je Filippo Tommaso Marinetti, který se netají tím, že neuznává ženy a umělkyně už vůbec ne. Tedy až na jednu – a tou je právě Růžena.

V Itálii se Růžena také spřátelí i s dalšími umělci – s chorvatským sochařem Ivanem Meštrovičem, ruskými avantgardními malíři Natálií Gončarovovou a Michailem Larionovem či zakladatelem ruského baletu Sergejem Ďagilevem a skladateli Igorem Stravinským a Sergejem Prokofjevem. Téměř všichni jsou do ní zamilovaní, skládají jí poklony, a to nejen za její tvorbu.

Růžena se také stala přítelkyní extravagantního britského aristokrata Geralda Hugha Tyrwhitt-Wilsona a účastnila se jím pořádaných spiritistických sedánků. I díky tomu se ve své tvorbě stále více obracela k abstraktní malbě. Ale Růžena také z netradičních materiálů vytváří pozoruhodné sochy. Nejspíš nejznámější je Beranidlo, k němuž ji inspiroval kravál ze staveb pod jejich okny. Socha z papíru, skla, kůže a dalších materiálů se nedochovala, ale nedávno podle dochovaných fotografií vytvořili její dokonalou repliku.

Pod vlivem nemoci

Slibný začátek výtvarné kariéry jí ale náhle přeruší nemoc. Růžena má tuberkulózu. Odjíždí tedy do sanatoria ve švýcarském Leysinu. Tam stráví dlouhé tři roky, daleko od manžela a dcerky, daleko od uměleckého světa. Ani tady ale nezahálí. Jako by tušila blížící se smrt, obrací se k víře a ve své tvorbě se zaměřuje na duchovní témata. Téměř nic se z této doby ovšem nedochovalo.

Po třech letech se Růžena vrací a dělá ve svém životě velké změny. Rozvádí se s Vasilijem Chvoščinským a brzy se znovu vdává. Tentokrát za italského advokáta a redaktora Artura Cappu. Maluje a miluje… Protože římské prostředí neprospívá jejímu zdraví, stěhuje se s manželem do malé vesničky Pegli v Ligurii. Domeček u moře jí poskytuje ideální prostředí pro její tvorbu. Jenže brzy se nemoc znovu vrací, a tak Růžena znovu odjíždí do sanatoria v Leysinu. Tentokrát už jí ale není pomoci. Na tuberkulózu tu umírá v pouhých třiceti osmi letech.

TIP: Talentovaná Elisabeth Vigeé LeBrun: Proč vyhnali slavnou malířku z Francie?

Na díla Růženy Zátkové dnes běžně v evropských galeriích nenarazíte. Nacházejí se v soukromých sbírkách rodiny Zátkových nebo Filipa T. Marionettiho. Růžena se totiž přes svého druhého manžela stala jeho švagrovou. Česká veřejnost se mohla s dílem této umělkyně seznámit zatím na jediné výstavě, která se konala v roce 2011 v Císařské konírně v Praze.