Tajemný skon Jindřicha Prakšického ze Zástřizl: Vrahů mohlo být hned několik

Západně od Uherského Hradiště nedaleko Buchlovic se v místě zvaném Smraďavka choulí pomníček. Německý nápis na něm hlásá:

„Postůj, poutníče, a čti! Tuto skončil běh života Jindřich Prakšický ze Zástřizl od svého zbrojnoše úkladně proboden 25. července 1582. Nyní jdi dále, varuj se hříchu a přej mu život věčný.“

Zdá se, že slova vytesaná v kameni vyzrazují rozuzlení detektivní zápletky. Jenže historikové se domnívají, že dotyčný zbrojnoš se stal jen obětním beránkem vyšetřovatelů, kteří chtěli případ co nejrychleji uzavřít. Co se před staletími vlastně seběhlo?

Nepohodlný manžel

Kateřina Rájecká z Mírova z okna sleduje, jak její muž odjíždí na lov. Posilněn alkoholem jí rozverně kyne na rozloučenou. Z Kateřininých očí prýští zášť. Kéž by se její choť už nikdy nevrátil! Zemanova dcera má pro Jindřicha Prakšického jen pohrdání. Majitel Buchlova se chová jako hrubián, a navíc se hlásí k Jednotě bratrské. V očích pravověrné katoličky Kateřiny se tak jedná o prachsprostého kacíře. Šlechtična se na okamžik zasní. S Vilémem Zoubkem by ji čekal lepší život. Chová se jako pravý kavalír. Proč se nemohla stát raději jeho ženou?

Kateřinino přání se brzy změní ve skutečnost. Jindřich Prakšický se nevrátil z lovu! Rozběhne se pátrání, až je konečně na místě zvaném Smraďavka nalezena šlechticova zkrvavená mrtvola. Buchlovského pána kdosi zapíchl jeho vlastním kordem. Zděšení rázem vystřídá podezření. Světská spravedlnost ukáže obviňujícím prstem na pánova zbrojnoše. Nešťastník se marně brání, že je nevinný. Skončí na popravišti. Poddaní však potají podezřívají svou paní. „Ani slzičku neuronila. Předtím se potajmu se Zoubkem scházela. Určitě svého chotě nechala zamordovat!“ Zakládaly se tyto klevety na pravdě?

Opat, nebo lapkové?

Nespokojená manželka, jež prý chovala něžné city k šlechtici Vilému Zoubkovi ze Zdětína, by určitě motiv k odstranění chotě měla, avšak možných pachatelů či zadavatelů vraždy najdeme hned několik. 

Sotva se Jindřich Prakšický ze Zástřizl ujme roku 1581 správy buchlovského panství, dostane se do sporu s opatem velehradského kláštera Jakubem Bílským z Bělé. O co jde? Muži se neustále přetahují o právo na hraniční pozemky. Také se nemohou shodnout, zda má Jindřich Prakšický právo soudit obyvatele, kteří pracují pro velehradský klášter. Rozepře zajde tak daleko, že buchlovský pán pošle své poddané krást hrozny na klášterní vinice. Nehodilo by se duchovnímu hodnostáři, kdyby jeho nenáviděný konkurent sešel ze světa?

A nezapomínejme ani na místní zbojníky. Lapkové mají na šlechtice spadeno, protože nechal popravit jejich náčelníka Jana Šerého. Jenže verzi o zákeřném přepadení buchlovského pána loupežníky věří jen málokdo. Historikové zastávají přesvědčení, že stopy zločinu vedou do nejvyšších pater společnosti. Mocní si však, jak známo, nešpiní ruce sami. Mohl na něčí rozkaz svého pána zamordovat onen obviněný zbrojnoš, nebo se v okolí Jindřicha Prakšického v osudný den pohyboval kdosi další?

Souboj na život a na smrt

Majitel buchlovského panství se velmi dobře baví. Už dva dny hoduje a popíjí se vzácným hostem, jakýmsi Vilímem Rymem. „Vyjeďme si na lov, příteli,“ vyzve návštěvníka již značně ovíněný Jindřich Prakšický. Muži se v bujaré náladě vydají za doprovodu svých služebníků do místních lesů. Z nich se však vrátí živý pouze Vilím Rym! Jak to?

Podle jedné teorie se opilí muži na lovu pohádali. Rym pak svého hostitele nešťastnou náhodou zabil v souboji. Podle nejnovějších zjištění znal jméno skutečného vraha i brněnský hejtman. Přesto ho nikdy nepostavil před soud. Proč? Současní badatelé se domnívají, že souboj sloužil pouze jako záminka k usmrcení buchlovského pána. Ve skutečnosti Rymovi kdosi za šlechticovo zabití dobře zaplatil. Kdo vedl vrahovu ruku? Podezřelých zůstává vícero…

Podezřele šťastná vdova

Z nešťastného manželství zbývá Kateřině Rájecké z Mírova její maličký syn Jiří Zikmund. Buchlovská paní se však o blaho svého dítěte příliš nestará. Podle jednoho tvrzení ho opustí již jako půlroční miminko. Buchlov i dědice panství tak dostane na starosti Jindřichův bratr Václav Morkovský ze Zástřizl. A co se stane s Kateřinou?

Ta se podle některých pramenů po čase provdá za milovaného Viléma Zoubka ze Zdětína. Tím potvrdí nejhorší podezření svých poddaných. Kateřina a nebo i její údajný milenec a nový manžel určitě zosnovali plán na Jindřichovo odstranění! Zdá se, že buchlovské paní v jejím dalším svazku vůbec nevadilo, že ani Zoubek nepatří mezi katolíky. Vilém totiž konvertoval k římské církvi až v roce 1600.

Štěstí novomanželky prý trvá pět let. V březnu roku 1593 umírá. Vilému Zoubkovi, majiteli habrovanského panství, zůstává po smrti jeho drahé polovičky pouze dcera Helena. Žení se tedy podruhé, tentokrát s Magdalenou Stošovnou s Kounic, s níž má dceru Kateřinu Alžbětu a syna Viléma Bohuslava. Otázku, zda se Vilém Zoubek nebo jeho první žena podíleli na smrti Jindřicha Prakšického, ovšem nerozlouskli ani soudobí historikové. Ti však objevili dalšího možného objednatele úkladné vraždy…

Umlčený žalobce

Jindřich Prakšický plane hněvem. Právě obdržel zprávu o smrti svého staršího bratra Zikmunda. To on měl původně po jejich strýci zdědit buchlovského panství. Jenže Zikmund se v Brně zapletl do pouliční šarvátky. Šlechtic Jan Šembera z Boskovic ho totiž údajně nařknul z toho, že má se svojí švagrovou Kateřinou nemanželského syna. Zikmund nemohl samozřejmě takové obvinění nechat bez trestu. Jenže z potyčky vyšel vítězně Šembera. Bratře, tvá krev ke mně volá. Tvůj vrah nevyvázne bez trestu, umíní si Jindřich Prakšický.

TIP: Když vražda není zločin: Kdo všechno bral spravedlnost do svých rukou?

K neblahé události došlo roku 1581. Jindřich hnal pána z Boskovic před soud. Hrozilo, že Jan Šembera spor prohraje. Avšak poté přišla Jindřichova smrt. A protože jediný žalobce proti boskovickému šlechtici se odebral na věčnost, soudci se přestali o Zikmundova vraha zajímat. Nelze pochybovat o tom, že zavraždění buchlovského pána Janu Šemberovi hrálo do karet. Mohl si právě on zaplatit Jindřichovo odstranění a tím si připsat podíl na předčasném skonu obou bratrů Prakšických?