Tajemná místa Pražského hradu: Co se dělo na Žiži a kde stál knížecí stolec?

Počátek Pražského hradu lze totiž stanovit čtverým možným způsobem. Jednak jej můžeme vztáhnout do doby, kdy ostroh nad Vltavou alespoň občas obývali naši slovanští předci. Druhým je období, kdy byl ostroh bezesporu trvale osídlen, a třetím doba, kdy můžeme určit, že se stal centrem (ústředím) širší oblasti. Teprve čtvrtá varianta znamená nesporné doklady státního centra a sídla vládnoucího knížete a máme k ní psané prameny. Předchozí tři se neobejdou bez pomoci archeologie.

Pahorek „Žiži“

V písemných pramenech se pahorek zvaný Žiži objevuje pouze jednou, a to v Kosmově kronice. Podle tohoto kronikáře se v roce 1002 vrátil kníže Oldřich do Prahy obsazené polským knížetem Boleslavem Chrabrým a „poslal jednoho svého bojovníka s úkolem, aby vnikna do hradu Prahy, v noci zvukem trouby postrašil nic netušícího nepřítele. Věrný služebník ihned rozkaz vykonal, a vstoupiv v noci uprostřed hradu na vyvýšené místo, jež slove Žiži, zatroubil a mocným hlasem několikrát volal“. Pokud pomineme Kosmovo špatné datování a chybnou identifikaci knížete, můžeme opatrně pahorek Žiži ztotožnit s nejvyšším hradním místem, na kterém dnes stojí budova Starého proboštství.

Podnět k teoriím o místě pohanského kultu zavdávalo neobvyklé jméno. Odvozovalo se o slova „žhnouti“ – „žár“ a evokovalo pohanské ohně, jak je známe z pohanských svatyní třeba na Ukrajině. Novější teorie uvažuje o původu ve slově „seděti“. Tím se místo jakoby propojuje s dalším neméně záhadným objektem – knížecím stolcem.

Knížecí stolec

Knížecí stolec hrál důležitou ceremoniální úlohu při nástupu nového knížete k moci. Po přijetí křesťanství se před jeho nastolením skonala mše v bazilice svatého Jiří. Nato byl kníže slavnostně posazen na stolec a přijal hold shromážděného lidu. Výstižný popis nacházíme u Kosmy: „Vzal (kníže Jaromír) za ruku synovce Břetislava a vedl ho ke knížecímu stolci, a jako se děje při volbě knížete, házeli přes mříže hořejší síně peníze (…) mezi lid, aby se netlačili na knížete sedícího na stolci, nýbrž raději chytali házené peníze.“

Přes zdánlivě přesné lokalizační údaje nemáme zatím představu, kde stolec v hradním areálu hledat, protože nevíme, kde v té době stál knížecí palác, v němž se stolec nacházel. Podle zahraničních analogií to mohlo být na vyvýšeném místě (na Jiřském náměstí?). Umístění stolce je tedy stejně neurčité jako v případě pahorku Žiži.

TIP: Je Pražský hrad největším na světě? Co ho předčí?

Sdílnější není ani kanovník Vincencius, který ve zprávě k roku 1142 bezděčně vystihuje velký význam stolce: „[…] jeden kámen, který ještě teď stojí uprostřed hradu a za nějž nejen nyní, ale i odedávna padlo v boji mnoho tisíc bojovníků […]“. Nejnověji se uvažuje o přímé souvislosti s pahorkem Žiži. Stolec a s ním spojený obřad je dávnou (indo)evropskou předkřesťanskou zvyklostí. Podle dochovaných analogií mohl mít stolec podobu nějakého (upraveného) přírodního útvaru, který snad byl součástí původního skalního hřbetu. Nastolovací rituál přetrval do 12. století, opuštěn byl až se zavedením královských korunovací, které se odehrávaly v chrámu sv. Víta.