Tajemná legenda o krysařovi: Došel z Hameln až na Moravu?

Necelých třicet kilometrů na severovýchod od Brna leží obce Podomí a Ruprechtov. Tady se už zvedá Drahanská vrchovina. V lese mezi oběma obcemi je místo zvané Psí žleb. Teče tudy potok, který se po chvíli vlévá do Malé Hané. Před půl stoletím u něj našel lékař a amatérský archeolog Ervín Černý stopy po základech šesti domů. Aniž to tušil, zřejmě nalezl místo, kde se vynořil i s průvodem 130 dětí krysař z Hameln.

Legenda o pištci

V roce 1284 se prý v Hameln objevil podivný muž. Měl na sobě kabát z pestrého sukna a vydával se za krysaře. Tvrdil, že za peníze zbaví měšťany všech myší a krys, které je už dlouho trápily. Když se domluvili, krysař vytáhl dlouhou píšťalu a začal pískat táhlou melodii. Krysy vylezly v ohromném množství ze všech domů a sběhly se kolem tajemného muže. Krysař vyšel pomalým krokem z města a celý ten houf havěti za ním. Tak muž došel k řece Vezeře, podkasal si kabát a vstoupil do vody. Všechna krysí havěť se vrhla do vody a utopila se.

Když byli měšťané takto osvobozeni od krysího trápení, začali litovat, že slíbili krysaři vysokou mzdu, a jali se vykrucovat. Marně se cizinec zlobil a dohadoval, nakonec musel opustit město s prázdnou. Avšak 26. června, na den sv. Jana a Pavla, se objevil znovu, tentokrát oblečen jako myslivec s červeným kloboukem a rozezlenou tváří. Opět se rozezvučela jeho píšťala v ulicích a brzy začaly ze všech domů vybíhat už ne krysy a myši, ale chlapci a děvčata. Šli za ním všichni starší čtyř let, mezi nimi také purkmistrova dcera. Bylo jich celkem 130. Přivedl je k jedné hoře za městem, kde s nimi navěky zmizel. Tak přišli Hamelnští o své děti. 

Ptáte se asi, je-li na tom vůbec něco pravdy? Zvláštní je už to, že pověst nezačíná něčím jako „stalo se kdysi”, ale že uvádí přesné datum a místo: 26. června 1284 v městě Hameln. Ten fakt sám už přilákal několik generací badatelů. Našly se i dokumenty o tom, že v Hameln toho roku došlo k záhadnému odchodu dětí. Odvedl je prý nápadně oblečený muž a ve městě je už nikdo nespatřil. Doklady jsou to sporé, ale přesvědčivé. Vydat se za nimi musíme až do severního Německa. Hameln leží v Dolním Sasku, asi čtyřicet kilometrů od Hannoveru, a dnes je proslulé právě díky krysaři.

Věk kolonizace

Konec 13. století, tedy doba, do které je zasazen příběh o krysaři, to je doba velkého pohybu obyvatelstva ze západu Evropy na východ, označovaného jako kolonizace. Z relativně přelidněných území v Německu, ve Flandrech, ale také v severní Francii, odcházeli lidé houfně na východ, aby v neosídlených oblastech střední a východní Evropy zakládali nové vesnice a města. U nás přinesla kolonizace za posledních Přemyslovců hospodářský rozkvět. Vznikala města, rozvíjela se řemesla, zemědělství i obchod. Wolfgang Wann, kdysi archiváře v Opavě, později ve Würzburgu, rozpřádá teorii, podle které je pověst o dětech z Hameln odrazem situace, kdy mladí lidé opouštěli přelidněné Dolní Sasko a odcházeli si založit nový život na východ.

Kolem problému „krysař” existuje bohatá literatura a několik teorií. Zájem se však pochopitelně soustřeďuje i na okolnosti odchodu dětí z města. Historici a jazykovědci došli k poznatku, že obsah středohornoněmeckého pojmu kint ze starých textů se zcela nekryje s moderním německým Kind (dítě), ale znamenal ve své době také mladíka nebo dívku. Tím dostal výklad pověsti o dětech z Hameln nový rozměr. Nápadně oděný pištec mohl odvést z města na východ nikoliv děti, ale mladé lidi.

V souvislosti s kolonizací se nám pestře oděný cizinec s píšťalou představuje jako lokátor, tedy člověk, který měl za úkol přivést nové osadníky a jejich jménem uzavíral smlouvu s feudálním držitelem osídlovaných území. Šlo patrně o osobu šlechtického původu, což vysvětluje i jeho pestrý a obdivovaný oděv („spanilý, dobře oblečený mladý muž ve věku třiceti let, jehož postavu i oděv obdivovali všichni, kdo ho viděli”).

Z Německa k nám

S přijatelným vysvětlením přišel právě Wolfgang Wann. Teprve posmrtně, roku 1984, mu vyšla v Mnichově útlá knížka s názvem Krysař z Hameln, která shrnuje autorovo celoživotní studium. Jeho závěry nás přenášejí z kolébky pověsti Dolního Saska na Moravu, z Hameln na Brněnsko.

Z obsáhlého listinného materiálu k moravským dějinám 13. století vyhledal všechna dostupná jména a utřídil je. Totéž provedl se starými písemnosti z Dolního Saska. Díky této mravenčí práci zjistil, že v letech 1250– 1300 bylo ve službách olomouckého biskupa a jeho leníků na 300 lokátorů. Vedle slovanských a jazykově nejednoznačných jmen zjistil asi 150 německých. Pro některá našel protějšek v Dolním Sasku, a to dokonce přímo v Hameln a jeho nejbližším okolí (Fülme neboli Füllstein, Stango alias Stange, Wertinghausen, Vrolenvezen vulgo Frolebsen, Stoskvisch, Ohsen, Turri, Rottorpe, Loo a další).

Hledat typická dolnosaská jména mezi prostými kolonisty bylo mnohem obtížnější, neboť většina z nich měla jen jména křestní. Přesto se i tady Wannovi podařilo sestavit poměrně dlouhý seznam. Překvapením byla jména, která napovídala původ z Hameln. V průběhu kolonizace se na Moravě objevují lidé zvaní Hamel, Hamal, Hamelius, Haemler.

Lokátory a biskupovy leníky z Hameln a okolí najdeme i na Brněnsku. Například jméno lokátora Boda či Bode se přímo odráží v názvu vsi Boda, což je nejstarší označení obce Podomí, ležící na rozhraní dnešních okresů Vyškov a Blansko. K tomuto kraji se pojí i nejzávažnější objev doktora Wanna. V sousedství Podomí totiž stávala ve středověku jiná ves, označovaná v nejstarších pramenech jako Hemlynkow. Tato osada o třiceti lánech v sousedství německých vesnic, vzniklých za kolonizace, se nacházela na panství Holštejn, někdejším manství olomouckých biskupů. V jejím názvu (též Hemlíkov či villa dicta Hamlynkow) nachází Wolfgang Wann počeštěnou podobu původního německého Hamlingen či Hämlingen, což znamená Hamelnští, tedy obyvatelé Hameln.

Na moravské mýtině

Čeští filologové a historici vyvozují název obce z neznámého německého základu, Wann však byl přesvědčen, že našel konečné vysvětlení otázky, kam došly „děti z Hameln”. Nikde jinde ve východní Evropě, kde probíhala kolonizace, se nevyskytovala obec podobného jména. Nikde, kromě jediného případu na Brněnsku.

Zní to věrohodně, i když chybějí přímé doklady. První zmínka o Hamlínkovu je až z doby vzdálené téměř sedmdesát let od exodu hamelnských dětí. Vesnice však nepochybně existovala už před rokem 1351 a sporé informace nasvědčují, že vznikla za kolonizace vymýcením lesa. Kruh se pomalu uzavírá: krysař-lokátor a děti z Hameln, jejich odchod z města, při kterém se ztrácí Hamelnským z očí u místa zvaného Kalvárie, příchod na Moravu a založení obce Hamlínkov.