Světluška proti Hitlerovým šelmám: Britský tank Sherman Firefly v Normandii (1)

Když po bojích ve Francii v létě 1940 vyvstala před britskou armádou urgentní potřeba zavést do výzbroje kvalitní protitankovou zbraň, zareagoval domácí zbrojní průmysl kromě jiných programem univerzálního děla ráže 76,2 mm s délkou hlavně 55 ráží. To mělo nahradit dříve připravovanou protitankovou šestiliberku (57 mm) a být použitelné jak v tažené, tak samohybné formě, například jako výzbroj středních tanků. Na jaře 1942 byly přípravy hotové a začalo se s výrobou ověřovací série. 

První setkání britských vojáků s německými těžkými tanky PzKpfw VI Tiger počátkem roku 1943 však všechno změnilo. Tiger si rychle získal pověst nejen díky svému výkonnému dělu ráže 88mm, ale také silnému přednímu pancéři, zcela odolnému vůči dvouliberkám a jen s obtížemi prorazitelnému šestiliberkou. Britové tedy všechny testovací kanony urychleně odeslali do Afriky, kde se dočkaly nasazení již v únoru 1943. Nutno říci, že úspěšně. Svou pověst excelentní zbraně potvrdily také sériové kusy, nasazené od léta téhož roku v Itálii.

Oblíbené obrněnce 

Za nositele výkonného kanonu Britové původně zvolili tank Cromwell, u kterého však bylo nutné přepracovat věž tak hluboce, že výsledný produkt ani v nejmenším nenaplňoval původní požadavky. Zbylo tak jediné řešení – použít pro konverzi americké stroje typu Sherman. 

Britská armáda měla již v roce 1942 k dispozici nezanedbatelné množství těchto obrněnců a v průběhu války se stala největším příjemcem těchto strojů. Celkem přibližně 17 000 shermanů různých verzí se postupně objevilo v britských službách, přičemž většinu tvořily verze M4A2 (britské označení Sherman III – asi 5 000) a M4A4 (Sherman V – 7 000). Tyto v podstatě exportní verze byly osazeny kanonem ráže 75mm s délkou hlavně 40 ráží, měly svařovaný trup a lišily se zejména použitým motorem.

Britové si shermany oblíbili zejména pro jejich silný přední pancéř a schopnost efektivně pálit 75mm tříštivo-trhavé střely na nepřátelskou pěchotu a protitanková děla – a to i nepřímo. Jejich úspěšné nasazení Brity (a dalšími národy jimi vyzbrojovanými) pokračovalo na prakticky všech bojištích až do konce války.

Britský kanon pro americký tank 

Když se tedy v Africe a na východní frontě začaly objevovat německé obrněnce Tiger a Panther, stala se myšlenka tanku se sedmnáctiliberním (76mm) dělem opět aktuální, a to mimořádně. Zejména pověst tigeru začala růst do téměř až iracionálních rozměrů, ačkoliv tento gigant rozhodně nebyl neporazitelný a v Africe (a kdekoliv jinde) se na frontě objevoval celkem zřídka. Důkazem je slavný Tiger 131, ukořistěný Brity v Africe a dopravený do Anglie, kde byl prozkoumán, a dnes se nachází v muzeu v Bovingtonu. A protože s přestavěnými tanky Cromwell (nazvanými Challenger) vládla všeobecná nespokojenost, přišel na řadu sňatek z rozumu: sherman s novým dělem. 

Výsledkem několikaměsíční práce na novém stroji byla bezprecedentní objednávka dvou tisíc kusů ještě před dokončením vojenských zkoušek, které proběhly v únoru roku 1944. Neúspěch se nepřipouštěl ani nekonal – v době, kdy zkoušky končily, již z výrobních linek sjížděly první sériové stroje. Sherman Firefly (světluška) se tak stal jediným středním tankem vyzbrojeným sedmnáctiliberním dělem připraveným pro invazi do Normandie.

Dokončení: Světluška proti Hitlerovým šelmám: Britský tank Sherman Firefly v Normandii (2) (vychází v úterý 7. listopadu)