Nesmrtelná americká pásová legenda: Tank M4 Sherman (1)
Střední tank Sherman se stal jedním z nejúspěšnějších obrněnců druhé světové války. I po ní ale kariéra M4 pokračovala – bojoval v Koreji, v arabsko-izraelských válkách, zasahoval proti povstalcům v Latinské Americe. Poslední kusy dosloužily až loni
Obrněnce vyvinuté ve Spojených státech ve 30. letech 20. století nedosahovaly valné kvality. Hlavní důvody spočívaly v nedostatku financí pro armádu a zkostnatělosti vrchního velení, které pancéřovým vozidlům nepřisuzovalo velkou důležitost. Z toho důvodu vznikaly převážně lehké stroje a prvními středními tanky se staly až M2 a M3 Lee.
Poslední zmíněný nesl ve věži 37mm kanon a v korbě dokonce 75mm houfnici, měla však jen omezený odměr (možnost míření do stran). Když v září 1939 napadly Hitlerovy síly Polsko a předvedly efektivitu rychlých tankových klínů, americké velení se vzpamatovalo, přijalo M3 do výzbroje a v období 1941–1942 nechalo vyrobit na 6 300 „em trojek“. Ovšem souběžně chtělo modernější konstrukce – v srpnu 1940 přišlo s požadavkem na nový střední tank se 75mm dělem v plně otočné věži.
První kusy po roce
Po jednom prototypu vzniklo v září 1941 ve firmách Aberdeen Proving Ground a Rock Island Arsenal, první sériové stroje opustily výrobní haly v říjnu 1941. Stroje vyráběné podle obou prototypů vycházely z podvozku předchozího M3 Lee, avšak první z podniků vyráběl obrněnce s odlévanou věží i vrchní partií korby, kdežto druhý s korbou svařovanou.
Síla pancéřování věže se pohybovala od 51 mm na bocích a zádi do 89 mm na nejsilnější čelní partii. Podvozek tvořila na každé straně šestice pojezdových kol s gumovou bandáží, přední hnací a zadní napínací kolo. Korba dosahovala tloušťky mezi 38 mm válcované oceli na zádi, až 51 mm na čele. Její zadní část obsahovala letecký hvězdicový motor Wright Continental R-975 o výkonu 298 kW. Kanon M2 kalibru 75 mm o délce 31 ráží a s ním spřažený 7,62mm kulomet M1919 Browning mohly měnit náměr v rozmezí –12° až +25°.
Odlévat, nebo svařovat?
Stejný browning se nacházel i v polokulovitém střelišti v čelní stěně korby a na vrchol věže se dal upevnit ještě 12,7mm protiletadlový M2 Browning. Obrněnce firmy Aberdeen Proving Ground se od těch pocházejících z Rock Island Arsenal a vyráběných poté v závodech Chrysler, Fischer a Ford lišily pouze odolnější technologií výroby, proto používaly jiné značení – M4 se jmenovaly shermany s pouze svařovanými korbami a M4A1 s odlévanými a svařovanými.
Za kvalitnější odlévanou korbu však tato varianta platila menším vnitřním prostorem, který pak mohl vézt pouze 90 nábojů do kanonu, kdežto „svařovaný“ M4 mohl naložit o sedm více. Osádka sestávala z pěti mužů – v korbě vedle sebe seděli řidič s radistou-kulometčíkem, ve věži pak velitel, nabíječ a střelec.
Inovovaný motor i kanon
V dubnu 1942 začaly práce na další modifikaci M4A2 se silnějším dvoutaktním dieselovým agregátem General Motors 6046 a mohutnějším pancéřováním čela korby. Šlo o nejpočetnější variantu, vzniklo jich 8 053 kusů. Pak následovala verze M4A3 s motorem Ford GAA o výkonu 373 kW, který mírně zvýšil maximální rychlost. První kus opustil výrobní závody v červnu 1942, poslední v září následujícího roku.
Pokračování: Nesmrtelná americká pásová legenda: Tank M4 Sherman (2)
Další modifikací se stal M4A4 s benzinovým, kapalinou chlazeným třicetiválcovým Chryslerem A57 o výkonu 276 kW, kvůli němuž se musela poněkud prodloužit korba. Rozsáhlejší úpravy podstoupila verze určená proti opevněním se 105mm houfnicí M2A1. Začalo se na ní pracovat počátkem roku 1942, kvůli problémům s nabíjením děla se výroba rozběhla až v únoru 1943 – dala kolem 1 600 kusů.
