Svatba bez ženicha: Jak se vdávala Anna Jagellonská

Na začátku stála samozřejmě snaha spojit dva významné rody a získat tak další území a královské koruny. Počátkem roku 1506 se setkal český a uherský král Vladislav Jagellonský a císař Maxmilián Habsburský a „20. března toho roku ve Vídeňském Novém Městě zasnuboval císař vnuka svého s královskou dcerou Annou a vnučku svou Marii se synem královým, bude-li mu který narozen, jak se očekávalo“. 

Svatba v zastoupení

„V neděli na den svaté Máří Magdaleny,“ psal v dopise pan Zdeněk Lev z Rožmitálu Petrovi z Rožmberka, „císař ráčil u přítomnosti nás některých z několikera království vstaviti korunu na hlavu dcery pána našeho a za královou ji ohlásiti. Ta potom s tou korunou jela do kostela svatého Štěpána ke mši svaté a hned za ní císař i králové; a císař připravil se v majestát císařský, a tu po mši svaté učinili slib císař i královna, dcera pána našeho, k manželství na ten způsob, jestliže by jí žádný jeho vnuk nepojal, že císař má ji konečně sám pojmouti v roce a ve třech měsících, a již má Její Milost zůstati ve Vídni.“ Anna se tedy vdala, ale nevěděla za koho. Mělo se teprve rozhodnout, zda bude kýženým ženichem Karel nebo Ferdinand. Kromě Anny se ale ženil i její bratr Ludvík. „Také oddán tu byl k manželství král Ludvík s vnučkou císařovou Marií.“ 

Čekání na ženicha

Po svatebních slavnostech se Anna Jagellonská do rodných Uher už nevrátila. Po krátkém pobytu ve Vídni zamířila do Insbrucku, kde se připravovala na úkol budoucí manželky a vladařky. A nebyla v tom sama, společnost jí dělala její švagrová Marie. Anna stále doufala, že se stane manželkou Karla, protože ten měl před sebou jako prvorozený skvělou budoucnost. Jenomže když zemřel Karlův otec (Filip I. Sličný) a poté i dědeček (Maxmilián I.), spadlo mu do klína ohromné impérium a Anna už pro něho nebyla dost atraktivní nevěstou. A bylo rozhodnuto.

Anna Jagellonská se měla stát ženou arcivévody Ferdinanda. Uherská šlechta, Anna i její bratr Ludvík to nesli poměrně těžce, ale na druhou stranu získala Anna šarmantního, vtipného, ohleduplného a vzdělaného manžela, který ji ke všemu ještě miloval. Skutečná svatba se konala roku 1521 v Linci a oběma snoubencům bylo osmnáct let. A Anna opravdu nelitovala, protože jeho lásku opětovala.