Studenti Univerzity Karlovy: Veselý život i skvělé uplatnění
Studenti od dávných věků prosluli svým nevázaným životem. Na nově založené Karlově univerzitě ale získali také prvotřídní vzdělání
Jeden z pravidelných rituálů při přijetí nových studentů prvního ročníku se nazýval beánie, čili bečení, jako symbol žákovského nevědění. Když se z žáků nižších farních škol stali studenti artistické fakulty (tam se nastupovalo obvykle kolem věku 16 let), přivítali je budoucí kolegové urážkami a narážkami na jejich smrdutost a hloupost, přičemž jim vyhrožovali bitím. Jeden z nováčků si pak nasadil kuklu s dlouhýma ušima, které mu jeho spolužáci uřezali, aby prý nezůstal oslem. Poté byli všichni vsazeni na kozla (pravděpodobně dřevěnou figurínu) a tím se stali členy univerzity.
Studentská poezie
O studentských výstřelcích svědčí i dochovaná četná studentská poezie, která zesměšňujícím způsobem kritizuje okolí, jež na bouřlivé studentské akce často reagovalo negativně. Zároveň si studenti stěžovali na svoji chudobu, těžký život a častý hlad. Ne nadarmo se říká, že pero je mocnější meče a je zřejmé, že právě pero bylo studentovou nejmocnější zbraní. Toto se například píše v básni nazvané Proti prelátům: Každý z těchto pastýřů/ spíše sebe pase,/ sotva prosbou ubohých/ obměkčiti dá se,/ nad chudými zato však/ povýšeně vládnou;/ nechať za to hanbí se,/strachy nechať chřadnou. Specifikem středověku byla i takzvaná vagantská (milostná, pijácká, posměšná) poezie. Vaganti byli toulaví studenti či klerici, kteří čas od času někde vypomáhali nebo učili.
Uplatnění studentů
Studenti díky své gramotnosti získávali vynikající předpoklady pro kariéru ve státní či církevní správě. Je však zajímavé, že panovnická kancelář na dvoře Karla IV. příliš absolventy univerzity nezaměstnávala. Z řad biskupů a arcibiskupů měli univerzitní vzdělání v předhusitském období jen tři: zmíněný Arnošt z Pardubic, třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna a olomoucký biskup Jan ze Středy. Velká část absolventů však nalezla zaměstnání ve službách církve jako písaři, diplomaté či právníci. Nejlepší z absolventů lékařské fakulty se pak mohli stát dvorními lékaři na panovnickém dvoře. Obecně však obvykle neměli absolventi s hledáním zaměstnání problém, protože jich bylo v poměru k ostatnímu obyvatelstvu velice málo a poptávka po jejich službách byla veliká.
