Střet s krutými barbary: Kterak Mongolové vpadli na Moravu
Mongolský vpád do střední Evropy trval sice jen něco málo přes rok, ale do paměti lidí se vryl krvavým písmem. Bojovné hordy se nevyhnuly ani Moravě
Ve střední Asii začala ve 12. století expanze kmene Mongolů, kteří se brzy stali vládci rozsáhlé říše. Významným milníkem říše byla vláda Čingischána, který vedl celou řadu dobyvačných válek a značně rozšířil její území. Po jeho smrti roku 1227 pokračoval v expanzivní politice jeho syn Ögedej a ten roku 1235 nařídil tažení na západ, do Ruska.
Mongolská hlavní armáda dorazila do Ruska v zimě 1237 a dobyla například Rjazaň nebo Kyjev. Přítomnost Mongolů vyhnala z jejich sídel jiný kočovný kmen – Kumány. S nimi Mongolové válčili již dříve, porazili je a pokládali je za sobě podřízené. Kumáni však požádali o pomoc uherského krále Bélu.
Mongolská hrozba
V době příchodu Kumánů do Uher už i k nám dorazily první kusé informace o mongolském tažení. Nikdo jim však zpočátku nevěnoval velkou pozornost. Prvním obranným krokem bylo konání postů a kajícných poutí. Král Václav I., ale přesto zahájil i další, praktičtější kroky k obraně země. Nařídil vylepšit opevnění Pražského hradu a dalších důležitých sídel a pevností v pohraničí. Rozeslal také poplašné zprávy do sousedních zemí, aby je přiměl k přípravám na mongolský vpád. Sám pak svolal poměrně velkou armádu.
Mongolský útok se očekával po Velikonocích, v tom se středověcí taktici nemýlili. Mylně se však domnívali, že Mongolové přišli dobýt Evropu a že budou chtít postupovat dále na západ. Mezitím na rozkaz Čingischánova vnuka Batua rozdělili své síly a zamířili za Kumány do Uher. Jeden proud pod vedením Kadana postupoval severní cestou přes Polsko a druhý mířil pod vedením Batua přímo do Uher.
K nejznámější bitvě došlo 9. dubna 1241 poblíž slezského města Lehnice. Tam soustředil polský kníže Jindřich II. Pobožný poměrně silné vojsko, které doplnil i sbor složený z německých řádových rytířů. Celkem měl k dispozici asi 1500 mužů. Kadan měl jasnou přesilu, odhadem 8000 vojáků. Nastalý boj byl krutý a polské vojsko bylo na hlavu poraženo. Sám kníže dokonce o svoji hlavu přišel, když jej v boji obklíčili mongolští nepřátelé a tímto barbarským způsobem jej připravili o život. Je jedním z paradoxů dějin, že kdyby Jindřich počkal jen jeden den, mohl své síly spojit s vojskem českého krále Václava a bitva se mohla odehrát úplně jinak.
Přes Moravu do Uher
Mongolové se po boji u Lehnice obrátili na jih a postupovali rychle na Moravu. Když se Václav I. dozvěděl o porážce svého švagra Jindřicha, předpokládal, že Mongolové zamíří do Čech, na Prahu, a tak přesunul své vojska, aby jim zatarasil cestu. Nepřátelé ale neměli v úmyslu naše země dobývat. Jejich postup Moravou byl velmi rychlý, odhaduje se na deset až čtrnáct dní.
TIP: Kumáni před branami: Divoké asijské hordy zastavili až Maďaři
Pro venkov byl průchod tatarské armády jistě citelnou ránou, vojáci byli krutí a nikoho nešetřili, zároveň ale neexistují zprávy o nějaké větší bitvě. Dříve tradovaná zvěst o velké bitvě u Olomouce, kde byli Mongolové za přispění Panny Marie poraženi, se dnes považuje za mylnou a založenou na podvržených pramenech.
