Stoletá záhada: V moři kolem Baham se objevují podivné bílé šmouhy

Je to velká vědecká záhada, přestože o ní víme již téměř 100 let – v panensky modrém Atlantiku v blízkosti Baham se objevují velké mléčně bílé šmouhy, připomínající mraky, které si spletly moře s oblohou. Ačkoliv je tento fenomén známý už dlouho, vědci stále nemají tušení, co by mohlo být jeho příčinou.

„Mořská oblaka“ u Baham jsou dobře patrná z letadel a ještě lépe ze satelitů. Jejich výskyt se v průběhu let mění a vyloučené není ani jeho cyklický výskyt. Jev byl intenzivní například na jaře roku 2015, kdy vznikl velký počet „mraků,“ které pokrývaly v průměru 350 kilometrů čtverečních. V roce 2020 to bylo jen asi 25 kilometrů čtverečních. Délka trvání tohoto jevu je dost proměnlivá – někdy se objeví jen na pár dní, jindy trvá i několik měsíců.

Záhada s uhličitanem vápenatým

Odborníci se této záhadě snaží přijít na kloub. Už nějakou dobu víme, že „mraky“ jsou vlastně suspenzí velmi jemných částeček uhličitanu vápenatého. Vůbec ale není jasné, odkud se tyto částice berou. Část odbotníků věří, že by mohlo jít o mechanický proces, při němž se obrušuje uhličitan vápenatý na dně oceánu, nejspíš na ponořených vápencových plošinách Bahama Banks. Podle jiných může jít o následek mořského „vodního květu“ nebo nějakého jiného biologického procesu.

Letitou záhadu se s kolegy pokusil rozluštit oceánograf Chuanmin Hu z americké jihofloridské Univerzity. Badatelé využili schopností umělé inteligence, která analyzovala tisíce satelitních snímků oblasti Bahama Banks, pořízených mezi lety 2003 a 2020. Jak vyplývá ze studie publikované v odborném časopise Remote Sensing of Environment, analýza umělé inteligence přinesla spoustu zajímavých odpovědí a ještě více otázek.

Snímek, pořízený spektroradiometrem MODIS satelitu NASA Terra z 3. dubna 2012, ukazuje světlé šmouhy přibližně 10 až 20 kilometrů od pobřeží Mexického zálivu na Floridě. (foto: NASA Earth Observatory, CC0)

Badatelé zjistili, že jednotlivé „šmouhy“ mají různou velikost, od zhruba 100 čtverečních metrů až po 226 čtverečních kilometrů. Průměrná velikost se pohybuje okolo 2,4 kilometru čtverečních. Významnou stopou by mohla být určitá sezónnost jevu – podstatně více událostí se odehrává na jaře a na podzim. Naznačuje to, že by jev mohl mít těsnou souvislost s počasím. Skutečný mechanismus jevu a jeho příčiny je ale stále neznámý.

TIP: Severoamerické Erijské jezero zezelenalo: Přemohl ho vodní květ

„Identifikovali jsme některé zajímavé vztahy mezi podmínkami prostředí – zejména pokud jde o pH, slanost vody, chování větrů a proudů, zatím ale nedokážeme říct, jaké mechanické, biologické nebo chemické procesy jsou za jev zodpovědné. Abychom pochopili procesy vzniku tohoto zvláštního jevu, budeme muset provést více experimentů v terénu a spojit je s výzkumem dálkového průzkumu,“ uvádí oceánograf Chuanmin Hu.