Špilberské kasematy: Nejobávanější kriminál v Evropě
Vysoké zdi působí už na první pohled nedobytně. Ani útěk z nich nebyl možný. Špilberské kasematy byly vězením, před nímž se třásli i ti nejotrlejší kriminálníci.
Hrad Špilberk, stojící uprostřed stejnojmenného parku, založil Přemysl Otakar II. v době, kdy byl ještě moravským markrabětem. Přebýval tu mimo jiné i Karel IV. s Blankou z Valois. Po roce 1620 zde zřídili vězení pro zajatce z moravského stavovského povstání. Později hrad odolal tříměsíčnímu obléhání švédskými vojsky. A opět se naplnil vězni. Postupem času se stal dokonce nejobávanějším kriminálem v tehdejší Evropě.
Tamější kasematy byly doslova postrachem. Za habsburské monarchie si tu odpykávají tresty ti nejhorší rebelové a vyvrhelové. Zavřeni v tmavých kobkách, kde napůl stáli a napůl viseli připoutáni do železného opasku zakovaného do zdi. Ruce a nohy jim vězely v poutech a řetězy je spojovaly se železnou tyčí, která prý procházela všemi celami v patrech nad sebou. Šance na útěk ze Špilberku? Nulová! Všichni tu navíc trpěli silnou podvýživou. Celé týdny se prý střídaly jen dva druhy polévek: bramborová bez brambor a kroupová s pěti kroupami. Po té následovaly tři kousky masa velikosti hrachu s bramborovým příkrmem a večer obvykle vařená bílá řepa.
Prominentní vězeň
V pevnosti se také nacházela mučírna s nástroji jako palečnice, skřipec, kleště nebo pepřenka. O co šlo? Nádobka naplněná pepřem se vkládala mučeným do úst, aby nebylo slyšet jejich kvílení! Posledním vězněm se podle legendy stal sám císař Josef II. Na jedinou hodinu se nechal zavřít do dřevěné kobky určené pro nejtěžší zločince. Ihned potom, co vyšel ven, nechal tyto žaláře zrušit a přestěhovat vězně do jiných, o něco milosrdnějších cel.
