Rutinní detekci planet mimo náš solární systém umožnily teprve moderní metody, související s rozvojem přesné spektroskopie a fotometrie. První takové těleso obíhající kolem hvězdy slunečního typu se podařilo objevit v roce 1995, nicméně od přelomu milénia počet identifikovaných exoplanet utěšeně narůstá a k počátku letošního listopadu jsme již znali bezmála dva tisíce těchto objektů a téměř stejné množství kandidátů čekajících na potvrzení.
Přímé zobrazení exoplanet však představuje značný oříšek: Při pohledu ze Země se totiž nacházejí velmi blízko svých mateřských stálic, a ztrácejí se tedy v jejich záři. Je proto nutné využít ty největší dalekohledy s nejlepším rozlišením a často i dodatečné techniky, například disky zastiňující danou hvězdu.
První takto zobrazená planeta – objekt typu jupiter kroužící kolem hnědého trpaslíka – nese označení 2M1207a. K jejímu přímému zobrazení přitom napomohla právě skutečnost, že neobíhá klasickou hvězdu (hnědí trpaslíci jsou také slabými objekty); tatáž skutečnost ji ovšem v očích některých astronomů z planetárního světa diskvalifikovala. Za planety totiž považujeme tělesa kroužící kolem hvězd, nikoliv kolem hnědých trpaslíků či jiných objektů. Metody se však postupně zlepšovaly a dnes známe dvě desítky planet obíhajících „pravé“ hvězdy, jež se podařilo zobrazit přímo.
