Spartakovo povstání přišlo řadě římských vojevůdců vhod. Komu se hodilo nejvíce?

Nejméně mohl ze Spartakova povstání těžit Gnaeus Pompeius Magnus (106 př. n. l. – 48 př. n. l.), který toužil po vrchním velení ve válce s Mithridatem. Místo toho ovšem neúspěšně bojoval v Hispánii se Sertoriem. To ho finančně ruinovalo a velký Pompeius se začal potýkat s nedostatkem financí. Kdyby se měl ještě od počátku zapojit do bojů proti rozjetému Spartakovi, mohl by skončit jako neúspěšný vojevůdce v propadlišti dějin. Namísto slavných bitev, které ho čekaly v Malé Asii, by musel řešit v Itálii vyčerpávající partyzánskou válku s otroky s nejistým výsledkem. Proto mu spíše přišlo vhod zavraždění Sertoria, které mu otevřelo cestu k úspěchu v Hispánii. Pak se mohl na vítězné vlně vrátit do Itálie a ještě se přiživit na Spartakově porážce.    

Slavný vojevůdce Marcus Licinius Crassus (115 př. n. l. – 53 př. n. l.) nesmírně bažil po vojenských úspěších, kterými by se zařadil do vojevůdcovské síně slávy. Eliminaci dlouho nezvladatelného Spartaka, jíž se nakonec ujal, mohl vnímat jako hon na obtížný hmyz. Jisté vítězství mu mělo přinést pověst nepostradatelného zachránce Říma, jež ho měla vynést do čela již opravdových vojenských tažení na východ. Spartakus tedy mohl Crassovi vynést mnoho. Ale nestalo se tak. Byl to rival Pompeius, který si po pádu Spartaka mohl říci: Přišel, viděl, zvítězil. 

TIP: Muž, který dostal Spartaka: Jak porazil Crassus největšího rebela římských dějin?

Římský voják a politik Quintus Sertorius (126 př. n. l. – 72 př. n. l.) nejspíš uvítal povstání otroků, které Římany zaměstnalo v Itálii. Senát zvažoval, že z Hispánie povolá Pompeia, aby pomohl Crassovi ukončit protahující se povstání. Sertorius by tím získal čas pro překročení Pyrenejí a k získání Galie. Třeba by nakonec Sertorius nepohrdl šedesátitisícovou armádu složenou z galských otroků vycvičených arénou, kdyby se jí podařilo překročit Alpy. Vše však zůstalo jen promarněnou příležitostí.

Pontský král Mithridatés (132 př. n. l. – 63 př. n. l.) na tom mohl být podobě jako Sertorius. V době, kdy proti němu bojovali Římané, mohl jen přivítat, že Thrák Spartakus působí jeho nepřátelům potíže přímo na italském území. Je však zarážející, že se nepokusil poslat Spartakovi nějakou pomoc, která by v Itálii prodloužila boje povstalců s Římany. Další promarněná příležitost. 

TIP: Drsný život gladiátora: Co bylo rozbuškou Spartakova povstání?

Nejvíce mohl ze Spartakova povstání těžit vojevůdce Lucius Licinius Lucullus (asi 118–57 př. n. l.). Právě v roce 73 př. n. l. získal vytoužené velení v prestižní válce proti Mithridatovi. Bylo v jeho zájmu, aby válka se Sertoriem a Spartakem trvala co nejdéle. Pompeius tak byl vázán na západě a nemohl Lucullovi konkurovat na východě. Naneštěstí pro Luculla byl Sertorius v roce 72 př. n. l. zavražděn a Spartakus o rok později poražen. Nakonec došlo k tomu, čeho se Lucullus obával. V roce 66 př. n. l. bylo vrchní velení přiděleno Pompeiovi.