Sokolové všech zemí, sleťte se: Zimní sletové hry roku 1937
Od svého vzniku v šedesátých letech 19. století byl Sokol jedinečnou organizací. Měl především usilovat o tělesné i duševní zdokonalování svých příslušníků, ale postupem času se stal něčím mnohem významnějším
Nejmohutnějším vyjádřením síly Sokolstva byly všesokolské slety. První se konal roku 1882 za účasti 720 cvičících. V éře první republiky proběhly celkem čtyři slety, ovšem v naprosto nesrovnatelném rozsahu. Není divu, když bylo v roce 1937 evidováno v rámci 3 081 sokolských jednot 818 642 mužů a žen včetně žáků. První z meziválečných sletů se nesly ve znamení nadšení a optimismu, ten poslední naopak s vědomím ohrožení ze strany nacistického Německa.
Do všech koutů republiky
Samotnému sletu předcházela řada sportovních akcí – z pochopitelných důvodů například zimní sletové hry. Mimořádný symbolický význam měl rozestavný běh, jehož úkolem bylo roznést poselství o pořádání sletu. V památníku vydaném Československou obcí sokolskou se dočteme: „Těžká doba vtiskla podniku nový a důležitý rys, přinést toto poselství až na hranice státu a vytyčit tam v symbolu státní vlajky upozornění a snad i výzvu všem, že tu jsme a že tu bohdá, pokud na nás záleží, zůstat chceme a zůstaneme.“
Původně stanovený termín běhu narušily zprávy o vážném onemocnění Tomáše Garrigue Masaryka, a tak byla akce odložena. Proběhla měsíc po smrti „Prezidenta zakladatele“ v termínu 26. až 28. října 1937. Večer 26. října bylo pod vztyčenou československou vlajkou zapáleno od řeckého ohně deset pochodní, které pak páry běžců a světlonošů roznesly doslova do všech koutů republiky. Pražané měli oproti jiným občanům výhodu, protože mohli průběh akce sledovat na obrovské mapě Československa, která byla za tímto účelem umístěna na fasádě Živnostenské banky. Nejdelší trať štafety měřila 1 061 kilometrů a vedla z Prahy do podkarpatské Jasiny. Běžci ji zdolali za 40 hodin a 6 minut.
