Snímek radioteleskopu ALMA a dalekohledu VLT odhaluje tajemství zrodu obřích planet
Působivý záběr, který zveřejnila Evropská jižní observatoř ESO, přináší důležité stopy vedoucí k odpovědi na otázku, jak by se mohly formovat planety o hmotnosti Jupiteru. V blízkosti mladé hvězdy vědci objevili rozsáhlé shluky prachu, které by se mohly zhroutit vlastní gravitací a vytvořit obří planety.
„Jedná se o skutečně zajímavý objev. Vůbec poprvé se podařilo detekovat shluky hmoty v okolí mladé hvězdy, u kterých existuje potenciál, že by se mohly stát obřími planetami,“ upozorňuje Alice Zurlo, vědkyně, která se na pozorování podílela.
Studie je založena na interpretaci působivého snímku pořízeného přístrojem SPHERE pracujícího na dalekohledu ESO/VLT. Záběr zachycuje fascinující detaily rozložení hmoty v okolí mladé hvězdy V960 Monocerotis, která se nachází ve vzdálenosti více než 5 000 světelných let od Slunce a na obloze ji nalezneme v souhvězdí Jednorožce.
Tajemství zrodu planet
Zájem astronomů tato hvězda upoutala již v roce 2014, když náhle zvýšila svou jasnost více než dvacetkrát. Pozorování získaná přístrojem SPHERE krátce po začátku tohoto zjasnění odhalila, že materiál obíhající hvězdu V960 Monocerotis je uspořádán do několika propletených spirálních struktur táhnoucích se do vzdálenosti větší než celá Sluneční soustava.
Objev astronomy motivoval k další analýze archivních pozorování tohoto systému provedených pomocí radioteleskopu ALMA. Zatímco VLT je schopen zobrazit shluky prachového materiálu kolem hvězdy pouze „z venku“, ALMA dokáže nahlédnout hlouběji do jejich vnitřní struktury. „ALMA nade vší pochybnost ukázala, že spirální ramena procházejí fragmentací, což vede ke vzniku shluků o hmotnosti srovnatelné s planetami,“ doplňuje Alice Zurlo.
Hmota v okolí hvězdy V960 Mon na snímcích z přístroje SPHERE (vlevo v odstínech žluté a okrové) a radioteleskopu ALMA (vpravo v odstínech modré). (foto: ESO/ALMA, Philipp Weber, CC BY-SA 4.0)
Astronomové se domnívají, že obří planety vznikají buď postupnou akrecí jádra, kdy se prachová zrna postupně spojují dohromady do větších objektů, nebo kolapsem v gravitační nestabilitě, kdy se velké shluky hmoty v okolí hvězdy zhroutí vlivem vlastní gravitace. Vědcům se dosud podařilo najít důkazy potvrzující správnost prvního scénáře, pro druhý z nich však zásadní podpora ze strany pozorování zatím chyběla. „Až dosud nikdo nezískal pozorování gravitační nestability odehrávající se v planetárním měřítku,“ upozorňuje Philipp Weber, hlavní autor studie publikované v časopise Astrophysical Journal Letters.
Přístroje ESO astronomům v budoucnu pomohou odhalit další detaily o tomto vznikajícím planetárním systému. A klíčovou roli zde jistě sehraje dalekohled ELT, který ESO v současné době staví v chilské poušti Atacama. ELT bude schopen pozorovat soustavu podrobněji než dosud a shromáždit o ní zásadní informace.
