Sněžní levharti (Panthera uncia) jsou jedněmi z nejobtížněji pozorovatelných tvorů na zemi. Samostatně se pohybující šelmy jsou mezi sněhem pokrytými skalami svého přirozeného prostředí skvěle maskované. Irbis horský, jak se těmto nádherným dravcům také říká, navíc loví většinou v noci nebo nanejvýš při východu či západu slunce.
Celosvětová populace levhartů sněžných se odhaduje na pouhých 3 500–7 000 jedinců, přičemž jejich stavy stále klesají. Pytláci je loví kvůli kožešinám a v tradiční medicíně se používají i nejrůznější části těl irbisů. Navíc je občas zabíjejí i farmáři, pro jejichž životně důležitý dobytek představují šelmy v nehostinném prostředí velkou hrozbu.
TIP: Sněžní levharti: Neviditelní duchové vysokých hor
Od ostatních velkých koček se irbisové liší nápadně dlouhými zadními končetinami, uzpůsobenými ke skákání, a velmi dlouhým ocasem. Podle toho mála, co o nich víme, jde pravděpodobně o nejlepší skokany zvířecí říše, kteří jsou schopni nejen mimořádně dlouhých, ale i nesmírně akrobatických výkonů. Prostorná nosní dutina pomáhá zvířeti ohřívat vdechovaný studený vzduch.
