Služba potřebným: Armáda spásy působí v Česku již déle než 100 let

Do jídelen Armády spásy směřovali v době hospodářské krize na počátku třicátých let chudí z širokého okolí. Například v jídelně v Betlémské ulici v Praze, založené v roce 1934, měli na výběr ze dvou jídel. Úplně zadarmo to však také nebylo, za jedno zaplatili dvě koruny a padesát haléřů. Útulky a vývařovny Armády spásy sloužily nejen k přespání a nasycení, ale poskytovaly také pracovní místa pro nezaměstnané. 

Sociální činnost Armády spásy se vesměs setkávala s kladným ohlasem – nebo alespoň s ohlasem podstatně kladnějším než její pouliční hudební produkce, jejichž prostřednictvím hlásala evangelium. Jak napsal Karel Poláček v jednom ze svých fejetonů ve Večerním Českém slovu z roku 1929, „Příroda neobdařila svou přízní Armádu spásy, ale velmi na ni zanevřela, odepřivší jí dar hudebního sluchu.“ A o pár odstavců dál naopak komentoval snahu nakrmit chudé slovy: „Rázem stalo se nám sympatičtější toto vojsko, které odložilo břeskné trumpety a vzdalo se vřískavého zpěvu, mechanických frází o Kristu a spasení a dalo se do služeb potřebným.“ 

TIP: Pět osudů z časů Velké krize: Arnošt Pinkava, ze statku na žebrotu

Podobně vnímala činnost Armády spásy i další média, která oceňovala její charitativní aktivity. Výjimkou byla snad jen aféra kolem myší hlavy, která se v roce 1934 údajně ocitla v talíři jednoho ze strávníků pražské jídelny při Domovině pro muže. Následná pečlivá hygienická kontrola však ukázala, že z hlediska čistoty nebylo možné jídelně nic vytknout. Myší hlava navíc evidentně neprošla tepelnou úpravou – do talíře se tedy nedostala z hrnce, ale až při pozdější manipulaci. Možná šlo o vtípek, možná o záměr Armádu spásy v očích veřejnosti poškodit. Kdo ví?