Slib vykoupený krví: Karlštejnské panny se prolhaným rytířům krutě odvděčily!
Hrad Karlštejn je přímo opředen nejrůznějšími pověstmi. Podle jedné obzvláště děsivé se v jeho zdech procházejí zakleté karlštejnské panny
V době, kdy byla česká země sužována válkami a bránila se vpádu cizích nepřátel, přišlo na Karlštejn jedenáct českých vojáků a jejich důstojník. Jelikož byl hrad prázdný a oni unavení předchozím bojem, rozhodli se, že zde přenocují.
Dvanáct stolic, dvanáct lůžek
Utrmácení vojáci vstoupili do hodovní síně, kde spatřili stůl, kolem něhož stálo dvanáct stolic. Rychle k němu usedli, aby si konečně náležitě odpočinuli. Najednou spatřil důstojník na stole malý lesní roh. Překvapeně ho vzal do ruky a zatroubil na něj. Poté se odněkud ozval ženský hlas: „Co si přejete, milí a vzácní pánové?“ Vojáci se ulekli a zmateně se rozhlíželi po místnosti. Nikoho však neviděli. Protože však měli opravdu velký hlad, rozhodli se nad tajemným úkazem nepřemýšlet a požádali o jídlo a pití.
Před půlnocí se vojákům začaly klížit oči, důstojník tedy znovu zatroubil na roh a požádal o nocleh. Neznámý hlas jim láskyplně odpověděl, ať se odeberou do vedlejší síně, kde naleznou dvanáct postelí. Celá družina tedy unaveně doklopýtala do místnosti a s velkou radostí pohlédla na krásně odestlané postele. Vojáci do nich rychle ulehli a vzápětí všichni usnuli.
Tajemná návštěva
Důstojník však i přes svou únavu zamhouřit nemohl oči. Hodiny začaly odbíjet půlnoc. Důstojník se otočil ke dveřím a s úlekem spatřil u svého lože krásnou dívku v bělostné říze. Spanilá bytost začala vyprávět, že je zneuctěnou dívkou, která musí až do vysvobození počestným sňatkem manželským bloudit v noci po hradě. Stejný osud stihl i dalších jedenáct dívek, které král Václav IV. a zvláště jeho lehkovážní a vínem posilnění druhové zneuctili a připravili o mladý život. „Zůstaneš-li na hradě se svými vojáky celý rok,“ pokračovala dívka, „tak aby ani jeden z vás Karlštejn ani na chvíli neopustil, můžeme být zachráněny.“
Smutný návrat
Ráno byli všichni vojáci nemálo překvapení vyprávěním důstojníka, nicméně jejich srdce zaplesala nad takovými krásnými a bohatými nevěstami. Rozhodli se tedy, že dívky vysvobodí. Po devět měsíců žili spokojeně na Karlštejně, těšili se na své nevěsty a pranic jim nechybělo. A to až do dne, kdy se jednomu z vojínů zachtělo prozkoumat karlštejnské hvozdy. Cosi ho do lesů neodolatelně táhlo a svěřil se se svým nutkáním ostatním. Jeho druhové se shodli, že když se z hradu jednou vzdálí, slib neporuší. I přes důstojníkovo domlouvání se vydali do lesa.
TIP: Když teče krev: Kdo stál za čtyřnásobnou vraždou na Karlštejně?
Důstojník na hradě osaměl, nechtěje porušit slib, který dal bludné panně. Když hodiny odbily půlnoc, dívka se objevila u jeho lože. Byla však jiná – od hlavy k patě oblečená v černé. Zaplakala nad lehkomyslností vojáků a osudem svým i svých družek. Jelikož však byli vojáci k cíli blízko, dívka mu poradila, ať muže hned zrána z hradu odvede, jinak by svou výpravu do karlštejnských lesů zaplatili životem. Důstojníkovi se za odměnu dostalo klíče ke karlštejnskému pokladu, z něhož si mohl odnést, co jen unesl.
Smutně bylo navrátivším se vojákům, když zjistili, že nádherné nevěsty budou stále dál bloudit mezi studenými karlštejnskými zdmi. Po letech se tedy do hradu opět vrátili, chtěje se znovu pokusit o vysvobození bludných panen. Přenocovali tedy na hradě jako tenkrát. Důstojník, který se jako první probudil v komnatě, kde před lety nemohl oka zamhouřit, se vyděšeně díval na tu zkázu kolem. Jeho druhové leželi mrtví, bez hlav.
