Šlechta z Valtic: Jak přišli Lichtenštejnové ke svému bohatství?

Lichtenštejnové (německy Liechtenstein) jsou původem starý dolnorakouský šlechtický rod, ale jeho prvním písemně doloženým příslušníkem byl až Hugo von Lichtenštejn (připomínán v letech 1133 až 1156). Moravsko-rakouskou (mikulovskou) větev rodu pak založil Jindřich I., který patřil mezi přední stoupence českého krále Přemysla Otakara II. Za to od něj v roce 1249 získal hrad a ves Mikulov a jeho rod tak vstoupil na Moravu. Naproti tomu stál jeho syn Jindřich II. na straně Rudolfa Habsburského a v bitvě na Moravském poli 26. 8. 1278 bojoval proti Přemyslovcům.

Protože měli Lichtenštejnové majetky na Moravě i v Dolních Rakousích, byli často nuceni balancovat mezi zájmy českého panovníka a rakouských vévodů, což nebylo vždy jednoduché.

Za majetek a moc

V 16. století se mikulovští Lichtenštejnové odklonili od katolické víry a podporovali na svém panství novokřtěnce. Ke katolickému náboženství se ale brzy vrátili. Karel I. z Lichtenštejna (1569–1627) už v roce 1599, když poznal, že být katolíkem je pro jeho kariéru přece jen výhodnější. Krátce po něm konvertovali i jeho bratři Gundakar a Maxmilián. V té době již patřili Lichtenštejnové mezi nejbohatší moravské pány, hlavně díky ohromnému majetku rodu Černohorských z Boskovic, který vyženili bratři Karel a Maximilián. 

Karel z Lichtenštejnu získal roku 1601 úřad nejvyššího zemského sudího na Moravě a o rok později se stal nejvyšším hofmistrem císaře Rudolfa II. V roce 1604, už jako moravský zemský hejtman bránil Moravské markrabství proti vojsku sedmihradského knížete a uherského protikrále Štěpána Bočkaje. Ve sporu císaře Rudolfa s jeho bratrem arcivévodou Matyášem roku 1608 se postavil na Matyášovu stranu, za což si v prosinci téhož roku vysloužil dědičné povýšení do knížecího stavu (tento titul byl v českých zemích naprostou novinkou). V roce 1614 od Matyáše získal lénem vévodství opavské a později i vévodství krnovské (1622). Znaky obou vévodství jsou dodnes v erbu Lichtenštejnů i státního znaku lichtenštejnského knížectví. 

Na straně Habsburků

Za stavovského povstání Karel I. podporoval císaře a krále Ferdinanda II. Správce království vévoda Maxmilián Bavorský si ho vyžádal jako svého komisaře a jmenoval ho i svým zástupcem. Lichtenštejn věděl, že císař ještě nemá vyhráno a proto bral ohledy na mínění stavovských kruhů v zemi. Katolíky byl za to u dvora obviněn, že je vůči nim příliš mírný. Když navrhl ponechat v zemi loajální staroutrakvistickou církev, vzbudil ve Vídni podezření. Protože ho vídeňští byrokraté obviňovali z nečinnosti, podal již 11. listopadu 1620 demisi, která ale nebyla přijata. Karel I. nechtěl předsedat soudnímu tribunálu a navrhoval, aby do jeho čela zasedl císař nebo některý z dalších Habsburků, ale nebyl vyslyšen. Jako královský místodržící proto musel splnit nevděčný úkol a předsedat popravě 27 českých pánů, která se konala na Staroměstském náměstí 21. června 1621. V lednu 1621 dosáhl Karel I. vrcholu své kariéry, když byl jmenován královským místodržitelem.

Karel I. z Lichtenštejna nesmírně zbohatl na pobělohorských konfiskacích a rozšířil majetek svého rodu jak na Moravě, tak v Čechách. Ke zděděným a vyženěným statkům od císaře získal již zmíněné vévodství krnovské a navíc přikoupil panství Moravská Třebová, Šumperk, Zábřeh, Branná, Ruda nad Moravou a Lanškroun. Získal také Velké Losiny, Bludov nebo Sovinec a od Albrechta z Valdštejna koupil výnosné černokostelecké panství.

Velké nákupy mu umožnily peníze, které získal účastí v takzvaném mincovním konsorciu, které razilo nekvalitní stříbrné mince, což vedlo v roce 1623 ke státnímu úpadku. Po smrti Karla I. z Lichtenštejna roku 1627 se jeho dědicem stal syn Karel Eusebius (1611–1684). Karel I. byl posmrtně obviněn ze zpronevěry a jeho syn dočasně přišel o černokostelecké panství (v roce 1653 za něj musel zaplatit 400 000 zlatých). Aby zastavil další vyšetřování, kníže nabídl císaři finanční kompenzaci ve výši 1 350 000 zlatých. Panovník ji přijal a nepříjemné vyšetřování roku 1665 zastavil.

TIP: Lichtenštejni milovali luxus: V Lednici si nechali instalovat dokonce výtah

Třetí kníže z Lichtenštejnu Jan Adam I. (1657–1712), císařův komoří a tajný rada, byl považován za šedou eminenci císařského dvora a pro jeho zámožnost se mu říkalo Jan Adam „Bohatý“. Ve Vídni si vybudoval dva honosné paláce a své organizační schopnosti prokázal při správě svých statků, i jako prezident první rakouské banky Banco del Giro (1703–1705). Byl to právě on, kdo položil základy lichtenštejnského knížectví v Alpách, které v roce 1719 vyhlásil císař Karel VI. jako poslední, suverénní stát německé říše.