Skutečný Drákula trpěl řadou chorob, a dokonce zřejmě ronil krvavé slzy

Ve svém rodišti platí Vlad III. za národního hrdinu, do dějin se ovšem zapsal jako jeden z nejkrutějších panovníků všech dob. Uvádí se, že coby kníže historické země Valašsko nechal nabodnout na kůl osmdesát tisíc osmanských nájezdníků. Brutální popravy mu také vynesly přezdívku Napichovač.

Nemocný Drákula

Vědci se nedávno zaměřili na dopisy, které Vlad III. sepsal mezi roky 1457 a 1475, tedy ve věku 29–47 let. Odborníci extrahovali mikroskopické stopy látek, jež na listinách ulpěly, a pomocí hmotnostní spektrometrie identifikovali na pět set peptidových molekul, z nichž zhruba stovka pocházela z lidského těla. Následná analýza ukázala, že kníže trpěl mimo jiné dědičnou ciliopatií, která se projevuje řadou symptomů včetně potíží s ledvinami, dále ho trápily záněty dýchacího ústrojí a kůže.

Vůbec největší překvapení však ukrývala korespondence ze 4. srpna 1475, tedy asi rok až dva před jeho smrtí. Adresoval ji obyvatelům Sibině v dnešním rumunském Sedmihradsku a oznamoval jim, že bude v obci pobývat. Právě na zmíněném dopise se totiž nacházely peptidy, které se obvykle vyskytují v bílkovinách sítnice a slz.

Krvavý pláč

„Přinejmenším v posledních letech života trpěl Vlad III. zřejmě patologickým stavem zvaným hemolakrie, jinými slovy mohl ronit slzy s příměsí krve,“ uvedli autoři studie publikované ve vědeckém časopisu ACS Analytical Chemistry. Extrémně vzácná porucha vzniká, když krev z různých důvodů prosakuje do slzných kanálků. A třebaže má většinou prozaické příčiny jako poranění oka, bakteriální zánět spojivek či nádor, v minulosti ji lidé považovali za znamení podobné stigmatům. Fakt, že se vyskytovala u tak mocného muže, pak mohl ještě přiživit jeho pověst obávaného vladaře. Badatelé sice připouštějí, že tekutina na dopisech mohla patřit i jiným osobám, které se jich dotýkali, nepovažují to však za pravděpodobné.

Stokerův omyl

Skutečný Drákula každopádně neměl s tím literárním mnoho společného. Bram Stoker si pro svůj román z roku 1897 vypůjčil od historické postavy v podstatě pouze jméno a vtiskl jí nadpřirozené vlastnosti jako nesmrtelnost, schopnost měnit se v netopýra nebo kousnutím přenést na ostatní svůj vampyrismus.

Drákulovu podobu údajně inspiroval londýnský herec Henry Irving, v jehož divadle spisovatel působil coby osobní asistent. Dílo psané formou dopisů se stalo prvním románovým zpracováním legendy o upírech a Stokerův Drákula se dočkal rovněž zápisu v Guinnessově knize – jako nejvyužívanější filmová postava, zejména v hororovém žánru.