Skotové na anglickém trůnu: Proč vládli po smrti panenské královny Stuartovci?
Za své anglické vlády museli Stuartovci čelit spiknutím, revolucím, morovým ranám, požárům i náboženským rozporům
Stuartovci vládli od počátku 14. století Skotsku, od počátku 17. století Anglii a hned počátkem 18. století pak celé Velké Británii. Skotský král Jakub VI. se stává také králem Anglie coby Jakub I. Stuart, a to po smrti anglické královny Alžběty I. 24. března 1603. Ta je poslední panovnicí z rodu Tudorovců a jeho pratetička. Ze svého nástupce by však asi velkou radost neměla. Jakub je totiž synem její velké sokyně a nepřítelkyně Marie Stuartovny. Alžběta na ni celý život žárlila a nakonec ji nechala popravit.
Klidná cesta k trůnu
Syn této nešťastné ženy má přece jen lepší život. Po Mariině útěku do Anglie se stává králem. Jelikož je mu pouhých třináct měsíců, vládnou za něj regenti. Vychovávají ho v protestanské víře a dostává se mu výborného vzdělání, díky kterému miluje umění a poezii. Ve Skotsku začíná vládnout v šestnácti letech a v posledních dnech vlády Alžběty vede čilou tajnou korespondenci s hlavním představitelem anglické vlády sirem Robertem Cecilem. Připravují klidné předání trůnu Jakubovi. Tak se může stát, že Alžběta umírá 24. března 1603 ráno a Jakub je už odpoledne prohlášen za nového anglického panovníka.
Vše probíhá celkem hladce a dá se říct, že i s nadšením poddaných. Přesto o dva roky později Jakub čelí velikému komplotu. Spiknutí střelného prachu, jak mu bude říkat historie. Anglický voják a římský katolík Guy Fawkes se chce protestanského krále zbavit. Proto 5. listopadu 1605 připraví do podzemí pod Westmisterským palácem sudy střelného prachu. Ty mají zemi připravit jak o panovníka, tak o členy obou komor parlamentu. Spolčení je ale zrazeno a Fawkes je dopaden přímo u rozbušek. Po výslechu a mučení je popraven.
Maniodepresivní voyer
Jinak se ale země za Jakubovy vlády stabilizuje a od roku 1621 dokonce začíná kolonizace Severní Ameriky. Co o králi jinak víme? Že miluje hon a pokud nemůže lovit, je mrzutý. Líbí se mu i kohoutí, medvědí či býčí zápasy. Sbírá exotická zvířata. Dopisuje si s několika muži. Jejich korespondence je hodně osobní. Až tak, že někteří historici z ní vyvozují, že anglický král byl homosexuál. To podporuje i fakt, že mezi jeho ložnicí a komnatou jeho oblíbence Jiřího Villierse byla v roce 2004 objevena tajná chodba. Na druhou stranu, pěkný vztah měl zpočátku ke své manželce Anně Dánské a zplodil s ní tři děti. A v letech 1593 až 1595 udržoval poměr s Annou Murrayovou.
Ač jej jeho lid má celkem v oblibě, některé rysy jeho povahy jsou trochu zvláštní. Pravděpodobně trpí psychickou vadou, kvůli které se u něj střídá veselost s depresemi. Zvláštní je také jeho slídění po intimních detailech svatebních nocí dvořanů. Vyptává se zaujatě a nedá se odbýt.
Konec monarchie?
Jakubovým následníkem se stává jeho syn Karel I., o kterém víme, že až do tří let ani nemluvil, ani nechodil. Oženil se se sestrou francouzského krále Henriettou Marií Bourbonskou. Má velké spory s parlamentem. Vyvrcholí královým uvězněním v Newmarketu. Poprvé v historii je anglický panovník souzen. Karel se přesto odmítá hájit. Vždyť anglický panovník by se měl zodpovídat jen a pouze Bohu. Navzdory tomu je 29. ledna 1649 uznán vinným a odsouzen k trestu smrti. K popravě dojde hned následujícího dne.
TIP: Guy Fawkes: Terorista s kordem v ruce
Karlův konec znamená i konec monarchie! Vlády se ujímá státní rada. Faktickým vládcem země se stává lord protektor Oliver Cromwell. Po jeho smrti sice chvíli stejné místo zastává jeho syn Robert, armádní velitelé ho ale odmítají respektovat. Řešení? Návrat Stuartovců! Králem je znovu ustanoven syn Karla I., tedy Karel II. Rod poté vládne v Anglii až do počátku 18. století.