Síla kuběn náramná: Jak se potírala prostituce v utrakvistických Čechách?

Zlikvidovat prostituci nedokázaly moderní snahy o její zákaz ani perzekuce, a s neúspěchem se potkala rovněž očistná snaha v éře husitství. Jak lehké ženštiny fungovaly po konci husitských válek?

02.01.2018 - Marek Vlha



Snahy vypořádat se s prostitucí se v historii objevily bezpočtukrát. V našich středověkých dějinách stojí za zmínku třeba založení pražského Jeruzaléma, útočiště pro padlé ženy, kazatelem Janem Milíčem. Husitství přineslo do řady českých měst nový elán, jak se zavrhovaným, nicméně všudypřítomným řemeslem jednou provždy zatočit. Jeho existenci sice neukončilo, nicméně ji poněkud proměnilo.

Z nevěstinců do ulic

O tom, že lidé opovrhovali prostitucí a odmítali ji, se dochovala řada dokladů. Například podle souboru pražských práv měly lehké ženy nosit šlojířky se žlutými okraji. Žlutá nebyla jen barva zastupující ušlechtilou zlatou, ale rovněž barva nenáviděného Jidáše (oděvy v tomto tónu museli často nosit také Židé).

Podle husitských kazatelů měly být všechny kuběny, nevěstky, prázdné ženky, mandely a kurvy, jak se prostitutkám dobově říkalo, jednoduše vyhnány z měst. Oficiální zrušení nevěstinců se stalo v některých husitských městech skutečností a zůstávalo jí i dlouho po skončení husitských válek. Cestovatel a humanistický literát Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic byl ještě koncem 15. století udiven skutečností, že v Praze žádné nevěstince neexistovaly. Nejstarší řemeslo ale ve skutečnosti kvetlo nadále, jen se z bordelů přesunulo do ústraní a soukromých domů. Jak trefně poznamenal historik Josef Macek, potvrdilo se tak německé úsloví o tom, že byl sice spálen nevěstinec, ale oheň se roznesl po celém městě.

TIP: Pouliční láska na prodej: Zlatá éra českých nevěstinců

Jako mnohokrát předtím i potom se litera nařízení v realitě obcházela a překrucovala. Na jednu stranu se v Praze v první čtvrtině 16. století opakovalo hned několik rozhodnutí o vyhnání nevěstek. Na druhou stranu lze třeba uvést, že v roce 1530 sídlila jedna (patrně „luxusní“) nevěstka ve vlastním domě na Starém městě.

Realista Žídek

Jedním z těch, kdo si uvědomovali, jak problematický je takový boj s větrnými mlýny, byl kněz, lékař, právník a univerzitní mistr Pavel Žídek. V díle Jiří[ho] správovna, v němž takřka encyklopedickým způsobem uděloval rady králi Jiřímu z Poděbrad, vyslovil názor, že nevěstince by měly být v hlavním městě Čech obnoveny. Tím, že byla prostituce vytlačena do částečné ilegality, se podle mistra Žídka situace jen zhoršila, takže byla „plná Praha nečistoty, dietek zahubovánie“. Je s podivem, že i v současnosti řeší naše společnost v souvislosti s prostitucí obdobná dilemata.

  • Zdroj textu

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci