Sex, drogy a poezie: Jak se bavil „prokletý básník“ Charles Baudelaire?

Spojovala je nespoutaná vášeň pro uměleckou tvorbu, vychutnávání života ve všech jeho podobách a také vzpoura proti konvencím a autoritám. I proto k nim obdivně vzhlíží už několikátá generace čtenářů. Životní styl prokletých básníků však ve své době mnoho obdivu nevzbuzoval a místo lásky spíš provokoval k nenávistným útokům a osočování.

Za otevřenost před soud

Charles Baudelaire byl vyloučen z lycea, neboť zanedbával studium mimojiné i pro kratochvíle s prostitutkami. Maturitu složil soukromě, následující právnické kariéře se odmítl věnovat, neboť toužil po literární dráze. Protože soustavně vedl zpustlý život, vyslala ho rodina do Indie, kde se měl změnit. Po návratu z exotického prostředí se však ukázalo, že předchozí návyky jen prohloubil.

Proslulá sbírka Květy zla, v níž zúročil nejen dojmy ze zámořské cesty, a kterou šokoval francouzskou společnost, vznikala převážně u hospodských stolů. Jeho poezie podávala nepřikrášlený obraz skutečnosti a provokovala otevřeností, s jakou popisoval krásu a zlo, lásku a pohrdání, ale také touhu po smrti. Z mravnostních důvodů byl společně s vydavatelem za tuto sbírku postaven před soud. I když musel zaplatit nemalou pokutu, některé z básní byly stejně zakázány.

Miloval „Černou Venuši“

Podbízivost soudobého umění a pokrytecké reakce Pařížanů přiměly Baudelaira stále víc vzdorovat – prostřednictvím básní a životním stylem. Záměrně utrácel peníze ve společnosti okouzlující mulatky Jeanne Duvalové. „Černou Venuši“, jak nazýval svou milenku, však jeho rodina nepřijala. I to ho přimělo k pokusu o sebevraždu.

Mimo soukromé záležitosti se básník intenzivně věnoval vlastní tvorbě. Dokud měl prostředky, psal také umělecké kritiky, překládal díla Edgara Allana Poea, jehož próz si velmi cenil, a vydával pobuřující časopis Veřejné blaho. Neustávající konflikty a vzrůstající dluhy vyhrotily básníkovu situaci tak, že jej matka prohlásila za nesvéprávného, čímž mu byl prakticky zamezen přístup k penězům. 

TIP: Bouřlivák, pán jazyka i otrok lásky: Kdo skutečně byl Oscar Wilde?

Po rozčarování z politické situace roku 1848 a nekončících osobních potížích, se prohloubil Baudelairův pesimismus. Uchýlil se k alkoholu, pravidelně užíval opium a marně hledal únik v náručí hereček a kurtizán. Básně, které psal v této době, byly sarkastické a kruté, plné symbolů odkazujících na marnost lidské existence. Byly předznamenáním jeho dlouho trvající choroby, s největší pravděpodobností syfilidy? Anebo to byla obrna, v jejímž důsledku přišel o řeč a záhy skonal? Ať už to bylo jakkoli, jeho život štvaný vnitřními démony a řítící se v sebevražedném tempu fascinuje čtenáře dodnes.

Ukázka z básně Květy zla

Blud, hloupost, skrblictví, hřích plný nepravosti,
nám sedá na duších a těla trápí nám,
a my pak skýtáme krm milým výčitkám
jak pobudové vším, jež na své kůži hostí. 

Máš hřích je zavilý a lítost bez odvahy,
své kání dáme si vždy dobře zaplatit,
a doufajíce kal svým podlým pláčem smýt,
hned zpět se vracíme na bařinaté dráhy. 

To Satan Trismegist svou řečí kouzly jistou
nám na podušce Zla k snům ducha konejší,
a drahocenný kov té naší vůle vší
je měněn v oblak par tím chytrým alchymistou. 

To Ďábel, drže nás, na drátkách hýbá námi.
V odporných předmětech vidíme vděky, žel,
a denně ujdeme kus cesty do Pekel,
bloudíce bez děsu čpavými temnotami.