Setkání králů Jindřicha VIII. a Františka I.: Hostina, jakou svět neviděl

Kdo na počátku 16. století šéfuje celé Evropě? Odpověď se pochopitelně může lišit podle toho, na území jakého státečku či království se zrovna zeptáte. Správcem jediné Říše, nad níž Slunce nezapadá, byl ale tehdy Karel V. Habsburský. Kdo si pojistil jeho přízeň, měl zajištěn blahobyt a prosperitu. Vytvořit si takové pevné diplomatické pouto s Karlem se pokusili i aktéři následujících řádků. 

Do příští války

Jindřich VIII. Tudor vládl Anglii a Irsku, jinak se ale neúspěšně pokoušel uplatnit nárok na francouzský trůn a věčně zápolil s odbojnými Skoty. František I. Francouzský si zase navzdory vznešenému původu nemohl být jistý svým postavením a panoval velmi rozhárané zemi. Jindřich i František se podobali věkem, vzděláním, zájmy i schopnostmi. Naopak je rozdělovala nekonečně se vlekoucí stoletá válka a komplikované vztahy s papežem. Třiadvacetiletý Jindřich už roku 1514 usiloval o smír s Francií. Když ustanou spory mezi oběma mocnostmi, jejich postavení v evropské politice to jen vylepší. František usedl na trůn o rok později, ve svých jednadvaceti letech. Mladí monarchové, ovlivnění renesančním humanismem, sdíleli podobné myšlenky.

Neutrální půda

Setkání se nicméně podařilo zrealizovat až roku 1520. Přesněji se uskutečnilo 7. až 24. června, mezi francouzským městečkem Ardres a Anglií ovládaným městečkem Guînes. Tedy na místě, které by za jiných okolností představovalo spíše frontovou linii bojů mezi oběma státy. Teď ale měly rovinaté louky a háje u Balinghemu tvořit kulisy triumfu míru. Jindřich i František se plně oddávali renesančním myšlenkám. V kontextu jejich vládnutí to znamenalo, že použít diplomacii a nabídnout nepříteli mír pro ně nepředstavovalo slabost.  

Na druhé straně si dávali záležet na tom, aby jejich protějšek pochopil, že klidně tak mohou pokračovat i ve válčení. Jedna jejich ruka tedy nabízela přátelství, zatímco druhá zůstávala zaťatá v pěst a připravená k ráně. Proto bylo celé setkání králů, citlivě a přepečlivě organizované kardinálem Thomasem Wolseym, vpravdě nesmyslnou přehlídkou luxusu a bohatství. Jindřich i František věřili, že když toho druhého trumfnou v prezentaci vlastního přepychu, bude to stejné, jako by nad ním zvítězili v boji. 

Dva furianti

„My máme víc peněz na cetky, takže i víc peněz na válku. Jsme bohatší než vy, a proto je naše nabídka smíru projevem laskavosti vůči vám. Vy jste naši dlužníci…“ Takové poselství vysílali oba panovníci a nezastírali, že laskavě uzavřený smír jim otevírá cestu ke Karlovi. Do kronik se ona událost zapsala jako Camp du Drap d'Or tedy něco jako Tábor zlatavých látek či Pole zlatého sukna. Mezi lidem se jí ale mnohem trefněji přezdívalo Válka chvastounů. O nic jiného než o chlubivost a budování reputace tu totiž nešlo.

Dočasné bydlení na francouzském venkově si během setkání anglický král uzpůsobil s patřičnou neskromností. Centrální stan pro recepci zabíral plochu 10 tisíc metrů čtverečních, a stavělo ho 6 tisíc pohůnků. Obklopovala jej dvoumetrová kamenná zeď, na niž navazovalo dalších 10 metrů stanoviny zpevněné dřevěnou konstrukcí. Tkaninu vymalovali do podoby kamení, takže to celé vypadalo jako hrad. Stál uprostřed hotového stanového města, protože v sousedství králova kempingu vyrostlo 2 800 dalších honosných stanů pro zástupce vyšší i nižší anglické šlechty. Hrály všemi barvami, všude vlály vlajky a korouhve. Ani tady se nešetřilo.

Královský stan ale jen tak něco nepřekonalo. Nacházely se v něm skleněné pasáže, tepaná mřížoví, zlaté klícky se zpěvným ptactvem, křišťálové mísy či dvě fontány s prýštícím červeným vínem. Král měl také k dispozici soukromou kapli, kde celebrovalo 35 kněží a zpíval vybraný sbor. Přímý králův doprovod čítal 5 tisíc osob, od komorníků, pážat a sluhů až po kuchaře. Ozbrojence nepočítáme, čísla se totiž liší. Prý jich mohlo být kolem 12 tisíc, což spíš připomíná malou invazi. Však také první den slavného setkání málem skončil katastrofou. Čestnou dělovou salvu Angličanů považovali Francouzi za baráž a zlatem prošívané šatstvo anglických šlechticů si spletli se zbrojí. Málem to skončilo špatně! Naštěstí se vše rychle vysvětlilo a František nabídl Jindřichovi rámě, aby spolu zasedli k první hostině. 

Příval delikates

Tabule nabídla padesátku různých chodů. Nechyběly pečené labutě či nadívaní pávi. Upekli je bez peří, poté je obalili zlatavým prachem a znovu jim připevnili peří. Na stoly přišly nejrůznější sladkovodní i mořské ryby včetně sviňuch a delfínů. Mlsné jazýčky sváděly kandované pomeranče, ovocná želé, kompoty, hrušky ve víně i jablka v županu, marcipán i sošky vyrobené z cukrových homolí, zázvorky a kořeněný nápoj zvaný Hippokras. Ovoce a koření z Afriky, Asie i nového světa nemohlo chybět.

V následujících osmnácti dnech se snědlo 29 tisíc ryb, 98 tisíc vajec, 6 475 nejrůznějších opeřenců, 2 200 ovcí. A vypilo se 216 tisíc galonů vína, přičemž jeden galon představuje 3,78 litru. Ta nejdražší a nejlepší vína známého světa se tu popíjela z nejlepšího benátského skla. 

Angličané si dovezli vlastní nádobí a příbory – ze zlata a stříbra. A ubrousky – hedvábné vyšívané, pochopitelně. Jindřich dovezl Františkovi přepestrou přehlídku darů – například dvě opice z Afriky. A aby se u toho nekonečného proudu vybraných pochoutek nezačali šlechtici nudit, čekaly je tance, hudební a divadelní představení, bankety, maškarní bál a ohňostroje. A samozřejmě rytířské turnaje, při nichž do sebe najížděli šampioni Francie i Anglie, až z toho vyčerpáním umírali koně. 

Zbytečně nákladné

Vlastně, pro celé to slavné setkání bylo tak trochu typické, že byť více peněz na vlastní reprezentaci vynaložil Jindřich, František jej vždycky nenápadně o něco málo překonal. I když jeho stan plochou zabíral polovinu toho, co Jindřichův, na výšku se tyčil do 36 metrů. Šlo o velmi důmyslnou tesařskou stavbu s komplikovaným ukotvením. I zde došlo na prosklené stěny a stanové plátno nechal král pozlatit a protkat zlatavými drátky. I Jindřich musel připustit, že taková věc se jen tak nevidí. 

Pochopitelně, že Františkovi skýtal výhodu domácí terén. Živá zvěřina k hostinám byla shromážděna v ohradách na francouzské straně. Čerstvé zboží si francouzský monarcha nechal zavážet po Loiře až od Paříže. Nechal také zřídit zvláštní tábor pro francouzské kupce a obchodníky, jakýsi polo-mobilní trh, takže k surovinám a pochoutkám to během setkání neměli jeho nákupčí nikdy daleko. 

Historička Tracy Bormanová stanovila, že anglického krále přišla tahle zábava dle současných přepočtů na 19 milionů dolarů, zatímco francouzského o čtyři miliony méně. Což vyprázdněným pokladnám obou zemí skutečně extrémně pustilo žilou. Dočasný dojem z pompézní přehlídky luxusu se nicméně nepropsal do skutečného zlepšení vztahů mezi králi. Diplomatický dopad jednání byl vlastně zanedbatelný. 

TIP: Ambiciózní Jindřich VII.: Jak se mu podařilo získat a udržet anglický trůn?

Když v roce 1521 vypukla válka mezi Františkem a Karlem V., postavil se Jindřich VIII. pohotově po bok – Karla. A během italských válek, které probíhaly v dalších pěti letech stáli tito „věční přátelé“ na opačných stranách konfliktu. Mezi roky 1526 a 1530 se navíc znovu rozhořel zápas o teritoria ve Francii. Odehrával se jen nedaleko od míst, kde spolu oba monarchové družně hodovali…