Šampaňský byznys: Bublinky, které si oblíbili Napoleon i ruský car

Barbe-Nicole Ponsardin se narodila do nesprávné doby. Jako žena nesměla nic vlastnit, mít bankovní účet, natož podnikat. Ona si s tím ale nakonec dokázala poradit! Patří vlastně mezi první ženy podnikatelky na světě. Ovšem nebýt náhlé smrti manžela, sotva bychom dnes její jméno i proslulou značku šampaňského znali. 

Sňatek z rozumu 

Barbe-Nicole přišla na svět v roce 1777 v Remeši do bohaté a vlivné rodiny. Její otec, významný textilní průmyslník Nicolas Ponsardin, to roku 1813 dotáhl až na barona. I její matka pocházela z dobré rodiny, jež zase zbohatla na obchodu s kořením. Rodiče často navštěvovali jejich obchodní přátelé, ale i umělci a politici. O obchodech se neustále v dívčině rodném domě hovořilo. Talent k podnikání tedy měla Barbe-Nicole po kom zdědit. 

Idylické dětství malé dívenky žijící v přepychu a navštěvující klášterní školu málem narušila francouzská revoluce v roce 1789. Její otec, který byl přesvědčený monarchista, nakonec na poslední chvíli „převlékl kabát“ a přidal se k jakobínům. Tím zachránil nejen rodinu, ale i podnikání. Malá Barbe-Nicole obdivovala jak otce, tak jeho byznys. Jenže jako dívka neměla šanci pokračovat v rodinné tradici. 

Čekala ji jediná možná budoucnost – dobře se vdát. Jejím manželem se v roce 1798 stal François Clicquot, jediný syn jiného váženého remešského obchodníka a konkurenta Philippa Clicquota. Skvělý tah! Sňatek byl účelový a domluvený, obě rodiny se dlouhá léta dobře znaly. I přesto bylo toto manželství šťastné a po necelém roce přišla na svět dcera Clémentine. Jenže štěstí trvalo jen krátce. Ženichův otec Philippe Clicquot měl kromě velké textilní továrny i malou vedlejší firmičku. Vyráběl v ní od roku 1772 šampaňské. Neměl s ní žádné velké plány. Víno přidával svým nejlepším zákazníkům jako dárek při větší objednávce. 

Veuve Clicquot 

Philippův syn François se po svatbě ukázal jako velice ambiciózní muž. Nemínil v budoucnu převzít vedení textilní továrny, jak si otec přál, ale rozhodl se rozšířit právě rodinný podnik s vínem. Otci se to moc nelíbilo, protože to v době napoleonských válek nepovažoval za ziskový obor. François brzy ale otcovy obavy rozptýlil, když se do podnikání pustil spolu se svou mladou ženou Barbe-Nicole, která ho ve všech směrech podporovala. Jeden z jejích předků měl totiž s obchodováním s vínem zkušenosti. François i Barbe-Nicole se začali společně v novém oboru s nadšením vzdělávat. 

Obchod se rozjížděl, jenže François náhle v roce 1805 zemřel. Jako příčina se uvádí tyfová horečka, i když zlí jazykové dokonce tvrdili, že šlo o sebevraždu, protože obchodně se dostal na pokraj krachu. Nejen sedmadvacetiletá manželka, ale i celá rodina byla smrtí mladého muže naprosto zdrcena! Zatímco tchán Philippe Clicquot chtěl firmu s vínem zavřít, naopak Barbe-Nicole se rozhodla v manželově podnikání pokračovat a společnost zachránit. 

Nešlo to ale vůbec jednoduše! Jako žena nesměla nejen podnikat, ale ani nikoho zaměstnávat. Jako vdova Clicquotová (francouzsky Veuve Clicquot) už ale jednala v souladu s platným revolučním zákoníkem. Takže od tohoto momentu se firma nazývala Veuve Clicquot. K úspěchu vinařství napomohly i finance jejího otce, ale zejména osoba Louise Bohna, obchodníka, který měl bohaté zkušenosti se zahraničními trhy a do firmy přišel už za života Françoise Clicquota. 

Působil tu dvacet let a jeho zásluhou expandovala značka Veuve Clicquot do zahraničí. Rozhodl úspěch v Rusku! Car Alexandr I. prohlásil, že už jiné šampaňské kupovat nebude. Tím jim udělal skvělou reklamu! Skončily napoleonské války a ruská šlechta si už zase oblíbila vše francouzské. Právě toto šampaňské se stalo „in“! Později se začalo víno dodávat i do Rakouska a do Anglie královně Viktorii. Značka Veuve Clicquot se brzy stala pojmem. 

Činorodá vdova

Barbe-Nicole byla velmi činorodá žena a měla skvělé nápady. Uvědomila si, že nevyrábí „bublinky“ jen pro muže. Snažila se získat i nové zákaznice – ženy. Výroba šampaňského nebyla zrovna jednoduchá záležitost. Při původní výrobní metodě zůstávalo víno na dně zakalené, a to se ženám – ani jí samotné – nelíbilo. Vymyslela proto tzv. odkalovací stůl na setřásání kalů, do něhož postavila láhve hrdlem dolů. Její sklepmistr pak tento nápad ještě dovedl k dokonalosti, když navrhl postupné zvyšování úhlu sklonu lahví k postupnému odkalení. V obměněném moderním pojetí se tato metoda používá dodnes. Zajišťuje, že šumivé víno putuje k zákazníkovi křišťálově čisté. A právě takové šampaňské slavilo bombastický úspěch. 

Další novinkou, která se zrodila v hlavě podnikavé vdovy, byla výroba růžového vína. I tím se zavděčila zejména ženám. Ačkoli kromě Evropy pronikla s úspěchem i na americký trh, nikdy prý Barbe-Nicole rodnou Francii neopustila. Přece jen zůstávala v mnoha ohledech konzervativní. Ostatně na ženu té doby se nehodilo, aby sama cestovala.

Ačkoli ovdověla tak mladá, nikdy se nevdala. To nepřicházelo v úvahu! Tím pádem by se totiž její firma nemohla jmenovat Veuve Clicquot. Svým potomkům i díky tomu zanechala ohromné jmění. A když v roce 1866 ve svých 89 letech umírala na zámku Boursault, mohla být se svým životem spokojená. Její šampaňské pil Napoleon Bonaparte i jeho synovec Napoleon III., dále královna Viktorie, tři ruští carové, rakouský císař František Josef I., stejně jako zbohatlická americká smetánka…