S kým se císař František Josef I. hádal a kdo mu naopak rozuměl?

Z rodiny se císař František Josef I. samozřejmě stýkal se svými dvěma dcerami, arcivévodkyněmi Giselou a Marií Valerií. Obě se však šťastně vdaly, měly své vlastní rodiny a otcovu společnost příliš nevyhledávaly. O císaři nelze říci, že by měl kamarády či přátele, to při jeho postavení nebylo možné. Přece jen jej však po léta obklopovali lidé – dvorští hodnostáři, sloužící a komorníci, ale také vládní úředníci, ministři a další činitelé – které důvěrně znal a na něž byl zvyklý. Ale i těch pozvolna ubývalo, někteří odcházeli do výslužby, jiní umírali a to panovník těžce nesl. 

Hádky s následníkem

Zvlášť jej zasáhla smrt Eduarda hraběte Taaffeho, který dlouhá léta patřil k jeho nejbližším spolupracovníkům. Nejen proto, že jako ministerský předseda v letech 1879–1893 navštěvoval Františka Josefa I. takřka denně a jeho konzervativní politika mu vyhovovala, ale také proto, že se s Taaffem znal a stýkal od mládí. Když byl František Josef ještě malým chlapcem, uvědomovali si jeho vychovatelé a především matka arcivévodkyně Žofie, že je nezbytné, aby měl možnost stýkat se s chlapci stejného věku. Proto sestavili družinu chlapců z nejpřednějších šlechtických rodin, kteří si malým arcivévodou hráli. Eduard Taaffe byl mezi nimi. Když v roce 1895 zemřel, císaře se to hluboce dotklo. Navíc na místa těch, kteří odešli, přicházeli lidé, s nimiž si ne vždy rozuměl a v jejichž společnosti se necítil příliš dobře.

Platilo to především o jeho synovci a novém následníkovi trůnu Františku Ferdinandovi d´Este. Císař nejspíš při pohledu na něj vždycky pocítil ztrátu, která jej postihla Rudolfovou smrtí, a uvědomil si, že na ní sám měl svým chováním jistý podíl. František Ferdinand svému strýci zase nikdy neodpustil ponížení, které mu připravil renunciací v roce 1900. A rozdělovaly je i odlišné povahy a různé názory na řešení politických problémů.

Pamětníci vzpomínali, jak bouřlivě probíhaly audience Františka Ferdinanda u císaře. Většinou jednali o samotě, ale ani tak nemohlo personálu uniknout napětí, které mezi nimi panovalo. Zpočátku prý bylo setkání klidné, po čase však pronikal přes zavřené dveře vzrušený hovor, který většinou přerostl v bouřlivou hádku a křik. A když se otevřely dveře, vyrazil z nich rychlým krokem zpocený a brunátně červený František Ferdinand, zatímco František Josef stál sinavě bledý za svým psacím stolem a třásl se rozčilením. 

Přítelkyně herečka

Přes to všechno si i nyní císař dokázal zpříjemnit život ve společnosti lidí, kteří mu byli milí. Mezi ty, kteří k nim patřili z minulosti, se počítala i herečka vídeňského Dvorního divadla Kateřina Schrattová, o 23 let mladší než panovník. Pojilo je hluboké pouto, znali se již od roku 1885 a jejich přátelský vztah údajně přerostl i v poměr milenecký. Nebylo by to nic nepochopitelného vzhledem k tomu, že mezi Františkem Josefem I. a Alžbětou došlo již před lety k hlubokému odcizení, císařovna navíc trávila dlouhé týdny na cestách Evropou a její manžel trpěl osamělostí. 

TIP: První úředník říše: Jak vypadal běžný den Františka Josefa I.?

Pikantní na celé záležitosti je skutečnost, že to byla právě sama císařovna Alžběta, která zorganizovala první schůzku Františka Josefa se Schrattovou a vědomě vytvářela podmínky pro to, aby se jejich přátelství změnilo ve vztah milenecký a ona sama se tak mohla z některých manželských povinností vyvázat. Kateřina Schrattová tak byla jednou z mála milých osob, které císaři stály po boku až do smrti – přežila jej o dlouhých 24 let, zemřela 17. dubna 1940.