Rytířské srdce Otce vlasti: Karel IV. jako dobrodruh (2.)
K roku 1342 Jan Lucemburský nadobro oslepl a Karel přebral faktické vedení lucemburské politiky
Už se však blížil přelomový rok 1346, kdy se měl Karel ujmout vlády v Čechách i v Říši. V legendární bitvě u Kresčaku padl slavně a dobrovolně slepý král Jan, zatímco jeho syn unikl.
TIP: Přečtěte si o prvních dobrodružstvích mladého Lucemburka!
Ani syn z boje neutíká
Není však pravda, že by král poslal Karla pryč do bezpečí, nebo že se tehdy třicetiletý Lucemburk stáhl z boje, když viděl, že francouzská strana prohrává. Naopak se vrhl do bitvy, ale byl raněn střelami anglických lučištníků, takže ho družiníci odvedli z bitevní vřavy, údajně proti jeho vůli. Příští den byl raněn ještě znovu při náhodné srážce s nějakým anglickým houfcem, a to už musel na několik dní ulehnout v blízkém opatství, aby se vyléčil.
Ani s nástupem na dva trůny však Karlova touha po dobrodružstvích nekončila. Naopak, ještě koncem téhož roku se potřeboval dostat z Francie do Čech přes nepřátelské území svého soka, císaře Ludvíka Bavorského. Převlékl se tedy za panoše a s malým doprovodem doputoval přes zimu v přestrojení až do Prahy, aby se tu mohl ujmout vlády. To už bylo na jaře roku 1347 a v tom samém roce ho papež Klement VI. (mimochodem Karlův francouzský učitel z mládí) pokáral, že vyhledává souboje, účastní se turnajů a vůbec se nechová přiměřeně císařské důstojnosti, jíž touží dosáhnout. Svatý otec se totiž doslechl, že král se při své cestě v Rothenburgu v jižním Německu zúčastnil turnaje inkognito, tedy pod cizím jménem a erbem.
Konec rytířského života
Tehdy Karla potkala příhoda, která zásadně změnila jeho přístup k životu. Na několik měsíců ho postihla závažná paralýza končetin, takže nemohl vstát z lůžka. Okamžitě se vynořily spekulace o otravě. Sama královna Anna Falcká se tehdy přiznala, že na svého muže žárlila, podala mu nápoj lásky a tím ho prý nechtěně otrávila. Zjevně tím však pouze chtěla zakrýt pravdu. Paralýza postupem času ustoupila, ale zanechala na Karlovi trvalé následky. Od té doby chodil shrbený, zkřivily se mu ruce i nohy a snad ho tou dobou postihla i deformace nosu, který se vychýlil doleva. Zkrátka, z mladého fyzicky zdatného muže se stal takto během pár měsíců uvážlivý státník, který sice nic neslevil ze své aktivity a nadále absolvoval mnohé dlouhé cesty do zahraničí, ale už se vyvaroval dřívějších výstřelků a divokých dobrodružství.
