Rytířské srdce Otce vlasti: Karel IV. jako dobrodruh (1.)

První velká bitva ho čekala roku 1332 u hradu San Felice, kde se musel střetnout s velkou protilucemburskou koalicí několika italských měst. Odehrála se 25. listopadu v den svaté Kateřiny. Od této chvíle žil Karel po dalších 18 let aktivním a dobrodružným rytířským životem, v němž se nezastavil před žádnou eskapádou, vojenským tažením či turnajem. 

Proti slezskému vévodovi

Po návratu do Čech začal vládnout společně se svým otcem a v září roku 1335 „nás poslal otec náš se skvělým vojskem proti vévodovi slezskému, jménem Bolkovi, pánu minsterberskému. Neboť onen vévoda nebyl uznán za pána ani nebyl vazalem našeho otce a království českého.“ Šlo o upevnění pozice ve Slezsku, které získal pro českou korunu Jan Lucemburský ve spolupráci se synem. Karla tam vyslal udělat pořádek ohněm a mečem. Řečený Bolek Minstrberský totiž drancoval klášterní jmění nedaleko Kladska a markrabě Karel ho svým vojenským zásahem „přivedl k míru“.

Bitva, tažení, piráti

O rok později vedl vojenskou hotovost proti samotnému císaři Ludvíkovi, který se rozhádal s Janem Lucemburským a upíral práva jeho mladšímu synovi Janu Jindřichovi na vládu v Tyrolích. Vojenskou akci vedl opět starší Karel a střetl se v bitvě s vojskem císařova stejnojmenného syna Ludvíka někde u hradu Kufstein, kde ovšem neprorazil a byl nucen ustoupit. Ve stejném čase se měla střetnout hlavní vojska obou protivníků pod vedením otců, tedy krále Jana a císaře Ludvíka, jenže císař se prý střetnutí vyhnul. Zpátky domů do Čech přijel Karel až v zimě, ani se v Praze neohřál a už dělal otci společnost na křížové výpravě proti litevským pohanům. 

Jak přelstít Italy

Nedostatek dobrodružství si Karel vynahradil hned následující rok, kdy měl znovu odjet do Tyrol. Když zjistil, že je v Tyrolsku celkem klid, zapojil se znovu do italských válek, nyní s bratrem po boku. Chtěl se pomstít Benátčanům a rozhodl se dobýt město Feltre, kde mu jeden z místních nabídl: „Dovedete-li nám pomoci a zahnat nepřátele od města Feltre, chci vám otevřít jednu bránu, protože spíše vám přál bych města, než komukoliv jinému.“ Tak Karel potichu a nenápadně sbíral vojsko, aniž mužům řekl, proč a kam táhnou. Nečekaným nočním přepadem se zmocnil nedalekého hradu Primeiro, který už několik týdnů obléhali Benátčané. Ti vzápětí odtáhli, protože si mysleli, že tam přišlo veliké vojsko.Karel se na hradě nezdržoval a hned příštího dne se vydal dobýt blízké město Belluno. 

Město se dostalo do lucemburského držení, stejně jako vzápětí ono slíbené Feltre. Jeho vydání si už Karel dojednal s Benátčany, kteří viděli, že proti němu nic nezmohou. A možná někdy v téhle době si mladý Lucemburk uvědomil, o kolik je lepší provozovat politiku vychytralou, než násilnickou.