Rytíři, nebo zabijáci? Každodennost stíhacích es za Velké války (3)

Sebelepšího pilota limitoval stroj, který mu armáda přidělila. Celou válku přečíslení Němci (Britové uvádějí, že měli dlouhodobou převahu 1:2, Francouzi dokonce 1:4) dokázali nepříteli řádně zatápět, protože těžili z technické převahy svých strojů. Fokker E.I až IV., sám o sobě jen průměrný letoun, měl jako první synchronizaci kulometu už v roce 1915, čímž vnesl do řad letců Dohody opravdovou paniku a období dominance císařského letectva bývá označováno jako takzvaný Fokkerův úklid.

Technika vede

Odpovědí byly na druhé straně jen improvizace a francouzské i britské ztráty narůstaly. Hvězdného Lanoa Hawkera uštval v jeho nevýkonném DH.2 Richthofen s výkonnějším albatrosem. Němce však nezvýhodňovala vždy jen technika, ale i špatně zvolená taktika nepřítele. Britové vedli zarputilý ofenzivní boj nad územím protivníka a trvali na pravidelných hlídkách, což umožňovalo vilémovským letcům vytvořit nejednou lokální převahu. V roce 1917 zažil Královský letecký sbor (Royal Flying Corps) takzvaný krvavý duben, když přišel o tolik strojů a letců, že některé letky byly během několika dnů zcela vybity.

Příliš nepomohlo, že k útvarům už dorazily i plně konkurenceschopné stroje. Přísun nedocvičených nováčků mnohdy znamenal pro Němce jen další snadné cíle, zatímco vyčerpaní veteráni dávno bojovali za hranicemi svých sil. Syndrom vyhoření tenkrát sice ještě nikdo neznal, ale osvícenější štábní důstojníci už na nervové problémy některých stíhačů z trvalého nasazení upozorňovali. 

Nervy nadranc 

Vrchní velení v té době odmítalo vydat osádkám již existující a prověřené padáky. Mnoho letců tak podstoupilo hroznou smrt v plamenech zcela zbytečně, což psychický tlak na jejich kolegy jen znásobilo. Aviatici sice mohli čas od času využít dovolené, při nichž byli přeživší hrdinové předváděni národu, ale u mnohých to rezignaci nad vlastním osudem nezvrátilo. Populární Albert Ball se sice odhodlaně vrhal do bojů, ale dopisy domů psal už jen o smrti.

To už bojová letadla dávno nepřipomínala křehké letouny z prvních měsíců konfliktu. Více než dvakrát tak rychlé, mnohem obratnější a početnější stroje dokázaly ovlivňovat výsledky bitev nejen pozorováním a řízením palby, ale také útoky na pozemní cíle. Ty ovšem znamenaly další probírku v řadách útočníků, kde kvalifikace a um pilota hrály mnohem menší roli než při vzdušném souboji. Piloti se tak dostávali příliš nízko a stávali se lákavým cílem pro palbu ze země. To se stalo osudným také Richthofenovi, který zahynul během honičky za stíhacím camelem. Německé eso kleslo příliš nízko a zabil jej jediný výstřel australského kulometčíka. A to „Rudý baron“ neustále před nízkým letem varoval... 

Nejen na západě

Letecké boje se, byť s nižší intenzitou než ve Francii a v Belgii, odehrávaly i nad Itálií či Ruskem. Celá řada leteckých es se tak zrodila také v rakousko-uherském letectvu a našli bychom mezi nimi i několik Čechů. Naši předkové sice nekralovali tabulkám nejlepších aviatiků habsburského soustátí, ale podepsali se na celkových výkonech c. a k. letectva.

Dokončení: Rytíři, nebo zabijáci? Každodennost stíhacích es za Velké války (4)

Sparingpartnera nejlepšího rakouského stíhače Godwina von Brumowského dělal Josef Novák a kolují pověsti, že mu český bonviván některá vítězství přenechal. O ctižádosti obou mužů jistě vypovídá také to, že Brumowského albatros měl na červeném trupu smrtihlava, zatímco Novákův iniciály milenky. Čechy bychom našli také na druhé straně barikády například ve francouzském letectvu. Sice nedosáhli takového skóre, ale poválečná čs. armáda v nich získala zkušené velitele pro nově vznikající letectvo rodící se republiky.