Ruský Klondike: V čem byla jiná zlatá horečka na Uralu a na Sibiři
Zlatou horečku si obvykle spojujeme s Kalifornií a Klondikem. Zlato ale nepřitahovalo ani zdaleka pouze za oceánem. S explozí touhy po zlatě, respektive s historicky první zlatou horečkou je spojováno Rusko
Zlaté zásoby byly objeveny na Uralu již v roce 1744, celých osmdesát let ale nebyla zdejší těžba nijak významná. Teprve ve dvacátých letech století páry – s rozvojem důlní mechanizace a metalurgických pochodů – se začala zvyšovat; největší tam nalezený valoun čistého kovu vážil neuvěřitelných 36 kilogramů. Kolem roku 1840 byly objeveny významné zlaté zásoby na Sibiři. Těžba na obou územích utěšeně rostla. Již v roce 1847 dosahovala 60 % celkové roční těžby zlata na světě. Odhaduje se, že z ložisek v carském Rusku bylo získáno celkem 3 000 tun ryzího kovu.
Zlatokopové nevolníci
Avšak na rozdíl od zlatých horeček na území jiných států (USA, Austrálie, Jižní Afrika), kam se dobrovolně za pomyslným štěstím vypravily tisíce zlatokopů, carské a později komunistické Rusko neumožňovalo těžbu zlata na svobodném podnikatelském základu. S výjimkou menšího podílu na zisku tehdejšími, většinou šlechtickými vlastníky pozemků, vytěžené zlato náleželo carovi a poté socialistickému státu.
TIP: Divoký Yukon: Jak dnes vypadají místa z příběhů Jacka Londona
„Zlatokopy“ byli zprvu nevolníci a později novodobí otroci – političtí vězni z pracovních lágrů. Vytěžené zlato bylo používáno výlučně pro financování potřeb carské rodiny a poté sovětského státu.
