Po dlouhých letech samoty zažil Pražský hrad znovu éru slávy. Český král Rudolf II. z rodu Habsburků jej během své dlouhé vlády (1576-1611) povýšil na hlavní rezidenci monarchie. Za jeho dob zažil všední okamžiky i dramatické chvilky. Stejnými slovy by bylo možné popsat panování Rudolfa II. Historie jej však zná především jako mecenáše alchymistů.
Zatímco Rudolfův dospělý život byl spojen především s českou metropolí, rané dětství strávil ve vzdáleném Španělsku. Přestože se na dvoře Filipa II. setkal s bigotním katolicismem, jeho zájem upoutala především věda. Jakkoliv byl výkon jeho úřadu provázen nutností vyřešit situaci v Uhrách, poradit si s náboženskou situací v českých zemích a urovnat znesvářené bratrské vztahy, jeho fascinace uměním a alchymií jej provázela téměř po celou dobu vlády.
TIP: Poslední intrika nemocného císaře: Plánoval Rudolf II. sesazení svého bratra?
Do Prahy se sjížděli přední astronomové, na dvoře vznikaly nejcennější umělecké sbírky a Praha zažívala doslova kulturní „zlatý věk“. Avšak melancholie a deprese, které byly součástí Rudolfovy osobnosti, stále více zasahovaly do jeho vladařských povinností. Tato skutečnost přispěla ke konfliktu s bratrem Matyášem, který vyvrcholil roku 1611 Rudolfovou abdikací a Matyášovým zvolením českým králem. Přesto Rudolf Pražský hrad neopustil. V jeho komnatách strávil své poslední okamžiky a také zde roku 1612 zemřel.
