Rozvážná očista: Jak vypadala hygiena na dvoře španělského krále
Renesanční dámy byly známé svým přepychovým stylem oblékání. Jak se ale stavěly ke každodenní péči o tělo?
V Evropě panovala tzv. malá doba ledová, tedy byla přibližně o 2 °C nižší teplota než dnes. Tehdejší vytápění silných hradních místností nebylo příliš efektivní. I tak je velký počet oděvních vrstev poněkud překvapující. Bylo však vyzkoušeno, že pokud si dnešní člověk na sebe ráno obleče podobný šat a po celý den jej nesundá, ani v parném létě netrpí o nic více než v plavkách. Tělo si vytvoří své vlastní mikroklima.
Hygiena a kosmetika
Na rozdíl od dnes rozšířené představy, ve vrcholném a pozdním středověku (14.–15.století) byly veřejné lázně po celé Evropě velmi časté. Ovšem rozšíření moru vystrašilo obyvatelstvo natolik, že lázně v 16. a zejména 17. století začaly mizely ze scény. Snad pod vlivem doporučení dr. W. Bunela z r. 1513 se věřilo, že voda otvírá póry a nemoci mohou snáz do těla vnikat.
Obličej a ruce si však lidé myli každé ráno, stejně jako si vyplachovali ústa a čistili zuby. Ve Španělsku prý tento zvyk byl podpořen také strachem z toho, aby člověk nebyl označen za šíleného. Lidé totiž měli v čerstvé paměti příběh Johany Šílené (La Loca), babičky Filipa II., která se po smrti milovaného muže pomátla smutkem. Prvním příznakem její duševní poruchy byl nezájem o zevnějšek a očistu. Jenže při pověstné čistotnosti Filipa II. se nedá uvažovat, že by vedle sebe snesl nemytou manželku.
Postavení šlechtičny bylo zdůrazněno světlou pletí a přirozeným, upraveným vzhledem. Která jiná žena by si mohla totiž dovolit nepracovat venku a neopálit se? Kosmetické přípravky, jež v té době prožívaly rozkvět, se zaměřovaly zejména na čištění a bělení pleti.
