Řezník, který vyhrál válku: Polní maršál Douglas Haig (1)

Douglas Haig se narodil v Edinburghu 19. června 1861 do rodiny bohatých lihovarníků whisky. Studoval na oxfordské univerzitě a na královské vojenské akademii v Sandhurstu. V únoru 1885 pak v hodnosti poručíka nastoupil k 7. královninu husarskému pluku (Queen‘s Own Hussars).

Válečný ouřada

Haig strávil u kavalerie celých devět let. Zúčastnil se bojů v Súdánu (1881–1899) proti Mahdího povstalcům, druhé búrské války (1899–1902) a řadu let působil také v Indii, kde zastával různé správní funkce. Nadřízení si brzo všimli jeho schopností v administrativě, inspekci a organizaci výcviku, a aby mohli Haiga co nejefektivněji využít, jmenovali ho v srpnu 1906 ředitelem vojenského výcviku na ministerstvu války.

Zde dostal za úkol sestavit britský expediční sbor (BEF, British Expeditionary Force), který měl být v případě vojenského konfliktu s Německem vyslán do Evropy. Po vypuknutí války v srpnu 1914 pomáhal Haig zorganizovat britské expediční síly, kterým velel polní maršál sir John French, on sám byl pak pověřen vedením I. sboru. Haig již v té době předpovídal, že válka bude trvat měsíce, ne-li roky, a že bude zapotřebí armáda o síle milion mužů.

Na kordy se spojenci

Během srpnových bojů a postupu německých sil na západní frontě britský velitel neustále kritizoval nespolehlivost a nedostatek bojových zkušeností francouzských spojenců. Tato kritika mu vydržela po celý zbytek války. Požadoval, aby Britové mohli operovat samostatně, French však jeho návrh jednoznačně odmítl. Po zastavení německého postupu na řece Marně (5.–12. září 1914) se císařská armáda pokusila napravit svoji chybu a ochvatem obejít Francouze a Brity.

O totéž se však pokoušeli i spojenci, následovala tak série obchvatných pokusů známých jako „úprk k moři“. Obchvat se však nepodařil ani jedné straně, místo toho došlo k první bitvě u Yper (19. října–22. listopadu). Němci měli početní převahu i výhodnější taktickou pozici a okamžitě zatlačili Brity do defenzivy. Vojáci BEF jen s velkými obtížemi odolávali. Hlavní zásluhu na jejich úspěšné obraně měl právě Haig. Jeho nadřízení French a francouzský generál Ferdinand Foch totiž absolutně ztratili kontakt s realitou a neustále bombardovali velitele I. sboru rozkazy k útoku, zatímco on narychlo uzavíral průlomy ve svých liniích.

Vzhledem k tomu, že neměl prakticky žádné zálohy, byl tento úkol mimořádně složitý. Nakonec ale Britové i díky přísunu francouzských posil své zákopy uhájili a Haig byl 16. listopadu povýšen na generála. Dvaadvacátého listopadu pak německý velitel von Falkenhayn ofenzivu zastavil a pozornost centrálních mocností se obrátila na východ. Do té doby měli Britové více jak 54 000 mrtvých, zraněných a pohřešovaných. 

Do čela armády

Od prosince 1914 vedl Haig přeorganizovanou 1. armádu a během roku 1915 řídil britské útoky u Neuve-Chapelle (10.–13. března) a Loos (25. září– 8. října), které měly za cíl prorazit německé obranné linie a obnovit pohybovou válku. Akce ale nepřinesly očekávaný výsledek a 1. armáda utrpěla v bojích těžké ztráty. Zejména u Loos, kde Britové ztratili téměř 60 000 mužů.

Neúspěchy ofenziv byly dávány za vinu vrchnímu veliteli Frenchovi. „Malý polní maršál“ očividně nebyl stvořen pro moderní války a politiku národních konfliktů a stále častěji se ozývaly hlasy žádající jeho odvolání. Byl to však Haig, kdo třímal dýku. Během návštěvy krále Jiřího V. ve Francii mu sdělil, že „French je pro vojsko zdrojem velké slabosti a nikdo už v něj nemá důvěru“. Zároveň však dodal, že on sám je připraven splnit své povinnosti v jakékoliv funkci, což znamenalo zaujmout Frenchovo místo. Polní maršál byl pak 16. prosince 1915 skutečně odvolán a funkci velitele britské armády ve Francii převzal právě Haig.