První muž protektorátu: Co přinesl Čechům Konstantin von Neurath?
V době nacistické okupace českých zemí zde byli nejvyššími pány říšští protektoři. Formálně zastávali tuto funkci pouze dva muži, ale další dva působili jako takzvaní zastupující. Kdo to vlastně byl a jakým způsobem každý z nich zasáhl do české historie?
Když vydal Adolf Hitler 16. března 1939 výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava jakožto součásti Velkoněmecké říše, mělo se oficiálně jednat o autonomní a samosprávný státní útvar. Protektorát měl svého prezidenta Emila Háchu a také vládu, v jejímž čele se postupně vystřídali Alois Eliáš, Jaroslav Krejčí a Richard Bienert. Možnosti těchto politiků však byly od počátku velmi omezené. Skutečná moc totiž spočívala v rukou říšského protektora, který byl vlastně Hitlerovým přímým zástupcem v Čechách a na Moravě. Pro výkon své funkce měl k dispozici úřad sídlící v pražském Černínském paláci. Dělil se na čtyři oddělení pečlivě dohlížející nad všemi sférami protektorátního života. Dne 5. dubna 1939 do Prahy přijel první protektor Konstantin von Neurath.
Diplomat ze staré školy
Konstantin svobodný pán von Neurath (1873–1956) byl příslušníkem staré šlechtické rodiny původem z Württemberska a měl za sebou bohatou diplomatickou kariéru. Už před nástupem nacistů k moci byl německým velvyslancem v Římě a Londýně a poté nastoupil do funkce ministra zahraničí. Hitlerovi se nejprve hodily Neurathovy dobré vztahy s Brity, ale v únoru 1938 nahradil uhlazeného diplomata kovaným nacistou von Ribbentropem. Jmenování von Neuratha do funkce protektora představovalo z Hitlerovy strany určitý ústupek Háchovi, který diktátora prosil, aby se protektorem nestal sudetský Němec. To bylo splněno, ale jako jakýsi „hlídací pes“ působil v Praze rodák z Karlových Varů, státní tajemník a vyšší vedoucí SS a policie Karl Hermann Frank.
Samotný Neurath ovšem rozhodně nebyl žádný lidumil. S jeho jménem je spojeno zavedení rasových zákonů v protektorátu, uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939, následné zastřelení devíti studentských předáků bez soudu i počátky germanizace českého národa. Nebyl však tolik protičesky zaměřen jako Frank a svým diplomatickým vystupováním uměl udělat dojem. Právě to však Hitlerovi stále víc vadilo, a když začaly v průběhu roku 1941 narůstat aktivity domácího odboje, našel vhodnou záminku k protektorovu odvolání.
TIP: Reinhard Heydrich: Mládí a cesta k moci
V září 1941 byl von Neurath zproštěn výkonu funkce, oficiálně ze zdravotních důvodů. Formálně jej však Hitler neodvolal, a proto měl Heydrich funkci pouhého zastupujícího říšského protektora. K definitivnímu von Neurathovu odvolání došlo až v srpnu 1943, ale to již v Praze téměř dva roky nepobýval.
Po válce ho Spojenci postavili před Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku a v září 1946 odsoudili k 15 letům vězení. Odpykával si je v proslulé špandavské věznici, odkud byl kvůli špatnému zdraví předčasně propuštěn roku 1954. Zemřel přirozenou smrtí 14. srpna 1956 v Enzweihingenu u Stuttgartu.
