První Čingischánova vražda: Kdy se zrodila legenda o neporazitelném chánovi?
V rozluštěné Tajné kronice o velkém chánovi Mongolů, jenž se vlastním jménem nazýval Temüdžin, je uveden příběh z jeho dětství, který dobře ilustruje jeho umíněnou povahu a odhodlání jít za svým cílem. Již od malička chtěl vést, a ne být veden
Když bylo Temüdžinovi asi osm let, zemřel jeho otec Jesügej. Tato smrt byla víc než kuriózní. V přestrojení hodoval s nepřátelskými Tatary, ale byl odhalen a otráven.
Taková normální rodinka
Poměry v rodině se tím značně zkomplikovaly. Temüdžin byl totiž nejstarším synem Jesügejovy druhé manželky Höelun. Hlavou rodiny se však měl stát jeho asi o rok starší nevlastní bratr Bekter, který si navíc měl vzít Höelun za manželku. S tím však bylo třeba ještě počkat, a tak se o rodinu starala právě čerstvá vdova. Navíc kmen Jesügejovy příbuzné vyhnal, a tak byly dvě manželky se sedmi dětmi odkázány samy na sebe.
Höelun byla energická a stále relativně mladá žena (asi kolem 25 let), která se rozhodla, že rodinu uživí sběrem lesních plodů a lovem malých zvířat. Všichni chlapci jí při tom pomáhali, jak nejlépe uměli. Asi po dvou letech však bylo zřejmé, že se Bekter chystá převzít svoji roli hlavy rodiny a vzít si mladou vdovu za manželku. Ta kupodivu stála na jeho straně, protože se těšila na nového chotě, který jí mohl přinést klid a uspokojení.
Jednoho dne zastřelil Temüdžin skřivana, ale starší bratr mu jej zabavil. Chtěl tím zřejmě uplatnit své právo hlavy rodu. Ošizený lovec si běžel stěžovat matce, ale ta mu řekla, že se má raději starat o skutečné nepřátele a nehádat se. Totéž se opakovalo nedlouho potom s rybkou, kterou Temüdžin ulovil společně se svým vlastním mladším bratrem Chasarem. Když jim ji Bekter vyrval, opět si běželi stěžovat, ale ničeho nedosáhli.
Krvavá pomsta
Tehdy dozrálo v desetiletém Temüdžinovi rozhodnutí, že se musí nevlastního bratra zbavit. Nešlo jen o malichernou pomstu za dvě zabavená zvířátka. Mladý bojovník jasně poznal, kam se ubírají vztahy v jeho rodině. Měl se bezpodmínečně podřídit cizí vůli, a to odmítl přijmout. Domluvil se s bratrem Chasarem a počkali si na chvíli, kdy Bekter seděl sám stranou na malém pahorku. Opatrně se k němu plížili, každý z jedné strany. Temüdžin věděl, že Chasar je lepší střelec než on, proto ho nechal střílet zepředu, zatímco on sám měl Bekterovi poslat šíp do zad.
TIP: Od Číny po východ Evropy: Proč zanikla mocná Mongolská říše
Bekter je sice odhalil dřív, než mohli vystřelit, ale neutekl. Nebylo by správné projevit před mladšími bratry strach. Podle kroniky jen řekl: „Proč se mnou jednáte jako s brvou v oku, jako s třískou v ústech? Vždyť kromě vlastního stínu nemáte druha…“ Pak dal Temüdžin pokyn ke střelbě a oba bratři vyslali smrtící šípy. Tělo oběti nechali na místě, aby se neušpinili jeho krví, kterou Mongolové považovali za nečistou.
Za tuto vraždu se pak Temüdžin dostal do otroctví svého bývalého kmene, kde strávil několik let. Klesl tak na nejhlubší dno své společnosti. Podařilo se mu však utéct, převzít odpovědnost za svou rodinu, najít si manželku, stát se vládcem Mongolů a s nimi pak dobýt asi polovinu tehdy známého světa. To už je však jiný příběh.
