Případy oklamané vědy (1): Falešní předkové člověka a pomsta slavného spiritisty
Ve světle velkých vědeckých podvodů blednou i mnohé politické aféry. V honbě za převratnými objevy se totiž někteří badatelé nezastavili vůbec před ničím. V případě falešného předka lidí ale možná šlo o úplně něco jiného
Případ piltdownského člověka patří k největším a nejslavnějším vědeckým podvrhům hned ze dvou důvodů – souvisel se samotným původem člověka a vědcům trvalo téměř čtyřicet let, než přišli na to, že je někdo napálil. Kauza se začala psát roku 1912, kdy amatérský geolog a archeolog Charles Dawson vykopal nedaleko vesničky Piltdown v anglickém Sussexu pozůstatky, jež by mohly patřit některému z dávných předků člověka.
Nalezená lebka, čelist a zuby ohromného stáří okamžitě vzbudily senzaci – vědci totiž již dlouho hledali spojovací článek mezi opicí a člověkem a nový Eoanthropus Dawsoni (Dawsonův jitřní člověk) se zdál být ideálním kandidátem. Nebo spíše kandidátkou – podle odborníků totiž kosti patřily ženě – představitelce rasy, z níž měli vzejít jeskynní i moderní lidé.
Pozdravy od orangutana
Vědecká obec se radovala a Britové se dmuli pýchou, protože právě jejich země měla být podle všeho kolébkou lidstva. Postupem času se však začalo ukazovat, že něco nehraje – archeologové totiž v Africe začali objevovat skutečné pozůstatky hominidů, od nichž se piltdownský člověk značně lišil. Zatímco mozkovnu měl lidskou, jeho čelist se zdála být spíše opičí.
Až roku 1953 vědci definitivně potvrdili, že se jedná o podvrh: čelistní kost piltdownského „předka“ pocházela ve skutečnosti od orangutana a lebka zase od dospělého lidského muže. Neznámý šprýmař si „vyhrál“ i se zuby, které předkovi propůjčil šimpanz. Navíc se zjistilo, že fosilie někdo speciálně dobrousil a dobarvil. Nakonec přišla i rána pro Brity – ani jeden z kostních nálezů nepocházel z jejich území.
Výsměch vědecké aroganci?
Okamžitě se rozpoutala bouřlivá diskuze na téma, kdo vlastně vědeckou obec takto napálil. Podezření padlo na již zesnulého objevitele či jeho bývalý tým, jenže všichni se dušovali, že o žádném falšování neměli potuchy. Zbývala celá řada dalších možností a padlo i jméno Arthura Conana Doyla, tvůrce slavného Sherlocka Holmese. Ten žil totiž nedaleko výkopu v Piltdown a měl i potřebné anatomické znalosti, neboť byl s Dawsonem členem stejné regionální archeologické společnosti.
TIP: Lháři a podvodníci: Pět největších lží historie lidstva
Proč by to ale dělal? Podle některých prý jako výsměch aroganci vědců, kteří si jej dobírali pro jeho zájem o spiritismus. V úvahu ovšem přichází i řada dalších jmen, pravá totožnost geniálního falzifikátora totiž zůstala dodnes utajena.
