Historie, která se nekonala: Stoletý podvod křišťálových lebek
Koncem 19. století se náhle vynořilo několik zvláštních křišťálových artefaktů, které – vzhledem ke svému dokonalému zpracování – jako by ani nepocházely z tohoto světa
Legenda o původu křišťálových lebek měla sahat až čtyři tisíce let zpátky do dob, kdy jihoamerické indiánské říše vedly svůj krvavý, a přesto vysoce spirituální život. V jejich náboženství lebky údajně sloužily k tajným obřadům uctívání zrození i smrti a umožňovaly předvídat budoucnost.
Šílenství vypuklo v 50. letech 19. století, kdy v Mexiku působil francouzský obchodník se starožitnostmi Eugène Boban. Byl považován za uznávaného odborníka na mezoamerické kultury a vedl důležité expedice. Právě jeho rukama prošly hned dvě ze čtyř „velkých“ křišťálových lebek. Úchvatné předměty s odhadovaným stářím čtyř tisíc let měly pocházet z nalezišť dávné mayské civilizace, ovšem muzea, která Boban oslovil, je odmítla – byly příliš nevěrohodné.
Indiana Jones
Nejslavnější lebka, jež konečně odstartovala mediální senzaci, však pocházela od Fredericka Mitchell-Hedgese. Jestliže Indiana Jones někdy skutečně existoval, byl jím právě on. Anglický dobrodruh, amatérský archeolog a nejspíš i špion cestoval po centrální Americe a „objevoval“ ztracená indiánská města – co na tom, že tatáž místa už před ním odhalil někdo jiný? Jeho největším úspěchem se stal nález tzv. lebky záhuby v roce 1920. Tvrdil o ní, že „výroba musela zabrat nejméně sto padesát let každodenní práce“ a že měl předmět magické účinky.
TIP: Historie, která se nekonala: Je londýnské kladivo důkazem o potopě světa?
Pochybnosti o pravosti lebek zaznívaly v odborných časopisech pravidelně, ale senzacechtivé publikum hltalo příběhy o jejich původu a moci. Pravda vyšla najevo až v roce 2007, kdy zemřela tehdejší majitelka artefaktu a lebku se konečně podařilo odeslat do laboratoře. Verdikt zněl jasně: „Mitchell-Hedgesova lebka vznikla krátce před svým ‚debutem‘.“ Ukázalo se, že otvory i opracování vytvořily průmyslové vrtáky a brusné kotouče zřejmě v německém Idar-Obersteinu, který se na podobné výrobky specializoval. Dodnes se však najde dost těch, kdo v pravost „záhadného“ předmětu věří.
