Případ pro pana Schellenberga: Heydrichova špionážní hra v nizozemském Venlo

Nedlouho po nástupu Adolfa Hitlera k moci, v roce 1935, opustil jistý Franz Fischer Německo. Odjel do Paříže a začal zde žít ve finančních potížích a trvalé nejistotě. To se změnilo v létě následujícího roku, kdy jej navštívili dva neznámí muži. Nabídli mu pomoc a německý uprchlík se tak stal spolupracovníkem říšské zpravodajské služby Sicherheitsdienst (SD). Jeho řídící důstojník Helmut Knoche později vypověděl: „V srpnu 1939 jsem Fischera upozornil, že musí navázat další konkrétní spojení, aby se mohl důkladněji seznamovat s politickými záměry osob a hnutí, o které jsme měli zájem.“

Jako na zavolanou

Aby se nový agent svým zaměstnavatelům zavděčil, přesídlil do Amsterdamu, kde používal starý trik: prohlašoval se za antifašistu a hledal spojení s hnutím protinacistického odporu v Německu. „Zavedli mne do místnosti k pánovi, který se mi teprve o několik dnů později představil jako Mr. Best.“ Sigismund Payne Best byl důstojníkem britské rozvědky SIS a působil v nizozemské metropoli pod krycí legendou obchodníka. Shodou okolností dostal koncem srpna 1939 od centrály pokyn, aby se spojil s protihitlerovskou opozicí v Říši a zjistil, co by se v boji proti nacistům dalo touto cestou podniknout. Fischerova diskrétní nabídka tak přišla jako na zavolanou.

Špion SD Bestovi namluvil, že má v Německu vlivného přítele, jistého majora Solmse, který by mohl Britům opatřit nejrůznější tajné materiály. O tom, že Solms se ve skutečnosti jmenuje Johannes Travaglio a pracuje pro nacistickou vojenskou rozvědku (Abwehr), samozřejmě pomlčel. Důstojník SIS návnadu spolkl a Fischer smluvil setkání poblíž holandských hranic.

V září 1939 proběhly dvě schůzky v hotelu Wilhelmina v městečku Venlo. Kapitán Best později o údajném majorovi vyprávěl: „Zatímco na první schůzce se dlouho chvástal svou ctí německého důstojníka a ptal se mne, jestli si myslím, že by se mohl stát zrádcem své vlasti, tentokrát byl bez výhrad ochoten spolupracovat. (…) Cílem je zbavit Hitlera moci.“

Mistr Schellenberg

Agent Jejího Veličenstva usoudil, že na celou záležitost jeho síly nestačí, a požádal o pomoc svého kolegu majora Richardse Stevense. Ten bez váhání souhlasil. Oba zpravodajci poté kontaktovali velitele nizozemské výzvědné služby, který jim přidělil jednoho ze svých nejlepších mužů poručíka Dirka Klopa.
Další setkání proběhlo v říjnu 1939 v Arnhemu. Best, Stevens, Klop a také Fischer, jenž schůzku připravil, se zde střetli se dvěma příslušníky SD, kteří působili pod krycími jmény „Seidlitz“ a „Grosch“. Obě strany však hodnotily průběh jednání jako nezajímavý. 

Heydrich, který řídil celou operaci, proto určil pro další setkání nového zástupce „spiklenců“. Stal se jím mladý právník a odborník SD na kontrašpionáž Walter Schellenberg. „Pokuste se, Schellenbergu, získat důkazy o jejich přímém spojení s vládou v Londýně. Musíte jim však nastrčit nějakého alespoň vyššího důstojníka, když ho tolik chtějí.“ Zatímco nacistický agent vystupoval pod pseudonymem „kapitán Schämmel“, pro úlohu vyššího důstojníka si vybral svého přítele, psychiatra Maxe de Crinise, jemuž přidělil krycí jméno „plukovník Martini“.

Nutno říci, že nový špion si vedl mnohem lépe než jeho předchůdci. Podařilo se mu vzbudit u protistrany důvěru až do té míry, že Britové souhlasili s rádiovým spojením, a po několika dalších schůzkách dokonce následovalo pozvání přímo do domácnosti kapitána Besta.

Hra skončila!

Budoucí zastupující říšský protektor už tehdy věděl, že Hitler hodlá v dohledné době zaútočit na západní frontě, a zvažoval, jak celou akci náležitým způsobem propagandisticky využít. Schellenberg později vzpomínal: „Heydrich se ve svých závěrech přiklonil k mému názoru, že hra musí skončit.“ Proto se svým kolegou Naujoksem rozpracovali plán akce, na níž se měl podílet i přepadový oddíl SS. Best a Stevens souhlasili s další schůzkou v kavárně Backus ve městě Venlov, které se nacházelo poblíž německých hranic. Tím definitivně rozhodli o svých dalších osudech.

Celý podnik se odehrál 9. listopadu 1939 v 15.20. Zatímco kapitán Best zajížděl s vozem na parkoviště, Schellenberg vyšel na kavárenskou verandu a pozdravil Brity pokynutím rukou. Tím dal rovněž smluvené znamení svým mužům. Náhle vyrazila z německé strany dvě auta a ozvala se střelba z kulometu. Vyděšení holandští celníci se domnívali, že dlouho očekávaná válka právě začala. Angličané zůstali po zásahu zcela ochromeni; jediný poručík Klop vyskočil z vozu, vytáhl pistoli a zahájil palbu. Proti několikanásobné přesile však neměl sebemenší šanci a padl zasažen několika výstřely. Zbylé dva důstojníky SIS příslušníci SS eskortovali do Německa.

K ospravedlnění následných odvetných opatření třetí říše proti neoprávněnému vměšování do jeho vnitřních záležitostí měla napomoci i dezinformační operace SD. Před Schellenbergem tak stál nelehký úkol zfalšovat výpověď s podpisem poručíka Klopa, který při přestřelce zemřel. Ten měl při výslechu „úředně“ prohlásit, že spolupracoval s německými spiklenci na svržení Hitlerova režimu. Poté následovala oficiální zpráva šéfa SS Heinricha Himmlera: „Na belgické a nizozemské půdě působením Secret Service vzniklé organizace neměly nic jiného za cíl než využitím všech prostředků odstranit führera a říšskou vládu…“

Výbuch v pivnici

Tím však záležitost Besta a Stevense ještě neskončila. Dne 8. listopadu ve 21.20 explodovala v mnichovské pivnici, kde měl toho večera projev sám vůdce, časovaná nálož. Říšský kancléř však překvapivě ukončil svoji řeč dříve a ještě před výbuchem chvatně lokál opustil.

Atentátníka Georga Elsera zatkli ještě téhož dne na hraničním přechodu do Švýcarska. Našla se u něj pohlednice interiéru lokálu a jeho kufr obsahoval podezřelé součástky, které nápadně připomínaly díly „pekelného stroje“. Přes všechnu snahu příslušníků SD a přes brutální výslechy, jimiž bývalý tesař prošel, se nepodařilo zjistit, zda vykonal celou akci sám, nebo jestli za ním někdo stál. Některé teorie hovoří o tom, že celý podnik měli na svědomí sami nacisté, kteří zneužili nic netušícího řemeslníka ke svým cílům: posílit vůdcovu „prozřetelnost“ a zdiskreditovat západní mocnosti. Veškeré snahy vyšetřovatelů o rozkrytí vazeb mezi Elserem, Bestem a Stevensem však přišly vniveč.

TIP: Hitlerův muž Otto Skorzeny: Nacista, který se nechal zverbovat Mossadem

Nutno podotknout, že ani poválečné pátrání nevneslo do pozadí akce více světla. Naujoks a Schellenberg před norimberským tribunálem označili incident ve Venlo za „nedůležitou akci“. Stejně tak Best a Stevens, kteří strávili konflikt v internačních táborech, neměli přílišného zájmu rozebírat detailněji své důvěrné rozhovory s „protihitlerovskými spiklenci.“ Otázka, kdo vlastně stál za Georgem Elserem, tak zůstává nezodpovězená dodnes.