Alfred Naujocks: Hitlerův muž na špinavou práci
Mezi nejznámější agenty nacistické Bezpečnostní služby patří Alfred Naujocks. Bezohledný esesman se do historie zapsal několika významnými operacemi a svou krvavou stopu zanechal mimo jiné i v předválečném Československu…
Muž, který si vysloužil přezdívku nacistický James Bond, se narodil v roce 1911 v Kielu do středostavovské rodiny. Dospíval ve složitém politickém období – severoněmecký přístav s velkými loděnicemi tvrdě poznamenala porážka císařského Německa v první světové válce a ještě silněji pak hospodářská krize na přelomu 20. a 30. let. Mezi dělníky v docích se masově prosazovaly jak komunistické, tak i nacistické myšlenky. Když mladého Alfreda skupina „rudých“ vrstevníků zbila kvůli motocyklu od otce, na který si údajně z neznalosti připevnil hákový kříž, jeho cesta vedla definitivně do nacionálněsocialistického tábora.
V roce 1931 vstoupil do SS i NSDAP. V řadě nepokojů a potyček s odpůrci nacismus utržil nějaká zranění, zároveň se v nich ale také naučil rány sám rozdávat. Pro policejní orgány skomírající Výmarské republiky se stal známou postavou, ale nástup Adolfa Hitlera k moci mu otevřel nové obzory. Počátkem roku 1934 se tak Naujocks stal příslušníkem Bezpečnostní služby říšského vedoucího SS (Sicherheitsdienst des Reichsführers SS, zkráceně SD).
Vražda u Vltavy
V rámci nacistické zpravodajské organizace se osvědčil jako řidič a nejspíše se podílel i na některých vraždách během takzvané noci dlouhých nožů v červnu 1934, při které příslušníci SS na Hitlerův rozkaz zlikvidovali své politické konkurenty zejména z řad SA (Sturmabteilung, Úderné oddíly). Následně ho Heydrich pověřil úkolem v zahraničí. Špičkám NSDAP ležela v žaludku činnost jejich bývalých spolustraníků. Ti führerovi vyčítali, že zradil původní sociální a dělnické ideály nacistického hnutí. Po odchodu z NSDAP založili pod vedením politika Otty Straßera takzvanou Černou frontu (Schwarze Front), kterou vůdce po uchopení moci zakázal, a její příslušníky nechal pronásledovat na německém území i v exilu.
Důležitý úkryt našli lidé z této revoluční organizace i v tehdejším Československu. Na břehu Vltavy v hotelu Záhoří (dnes je toto místo pod hladinou slapské přehrady) začali provozovat ilegální vysílačku, která burcovala německou veřejnost k odporu proti totalitnímu režimu. Za její provoz odpovídal inženýr Rudolf Formis. Heydrich se ho proto rozhodl unést do Říše a k této misi vybral Naujockse a jeho kolegu Wernera Götsche. Nacistický James Bond přitom už dříve připravoval atentát na Ottu Straßera, který pobýval v Praze. K němu ale nakonec nedošlo.
Agent si do Československa přivezl kvůli větší nenápadnosti jako doprovod berlínskou učitelku gymnastiky Edith Käsbachovou, která o účelu cesty nic nevěděla. Jaké proto bylo její překvapení, když v povltavském hotelu po příjemném rozhovoru povedené trojice s Formisem došlo k potyčce, při které Naujocks inženýra zastřelil. Vysílačku ve zmatku nenašli a do Německa se tak vrátil s prázdnýma rukama. Liší se přitom intepretace toho, zda výsledek mise jeho nadřízeného uspokojil, či nikoliv.
Nejasná operace
Naujocks každopádně důvěru šéfa SD zatím neztratil. Počátkem března 1939 jej Heydrich pověřil, aby zajistil dodávky výbušnin slovenským separatistům. Špion přesídlil do Vídně a začal organizovat převoz nebezpečného zboží z Říše do Bratislavy. Tam měly exploze organizované SD posloužit jako záminka pro německou intervenci, přičemž výbuchy by se připsaly na vrub Čechům. Vývoj událostí ve dnech 14.–15. března 1939 ale ukázal, že odtržení Slovenska se obejde i bez teroristických akcí.
Nejslavnější akce pod agentovým velením se tak uskutečnila až 31. srpna 1939. Do rozhlasové stanice v tehdejším německém pohraničním městě Gleiwitz (dnešní polské Gliwice) vtrhlo komando vydávající se za příslušníky polské armády a odvysílalo ostré protiněmecké prohlášení. Jednalo se ale o skupinu, kterou na Heydrichův pokyn řídil právě Naujocks. Po válce se snažil o této akci mlžit, a to včetně výpovědí před spojeneckými orgány. Zůstává tak kolem ní řada nejasností, které využívají různí revizionisté německých dějin, často i z neonacistického prostředí.
Operaci ale podle všeho uskutečnilo zhruba šest mužů z SD, kteří pro zvýšení efektu využili i takzvaných konzerv. Jednalo se o mrtvá těla vězňů z koncentračního tábora Dachau, zanechaná na místě. Jedno z nich ale patřilo hornoslezskému farmáři Franciszkovi Honiokovi, kterého gestapo zatklo pro jeho propolské postoje den předtím. Akce v Gliwicích patřila k širšímu spektru sabotáží a operací pod falešnou vlajkou na polsko-německém pomezí, jež se staly záminkou pro zahájení války proti zemi piastovského orla.
Zvraty ve válečné vřavě
Po vypuknutí konfliktu se Naujocks podílel jako velitel komanda na úspěšné operaci Sicherheitsdienstu, která vešla do dějin coby incident ve Venlo. Nedlouho poté agent zpracoval do precizní podoby nápad některých dalších nacistů, jak poškodit ekonomiku tehdejšího hlavního nepřítele, tedy Velké Británie. Navrhl masově padělat librové bankovky a zaplavit jimi nepřátelský finanční trh. Tím chtěl způsobit inflaci a následný rozvrat hospodářství. Heydrich svolil a pod špionovým velením začala operace Andreas. Šlo ale jen o omezený podnik, který představoval předzvěst pro mnohem větší akce pod krycím jménem Bernhard (viz Padělatelé v říšském zájmu). Na něm se ale již Naujocks zřejmě nepodílel.
Kvůli vlastním finančním machinacím spojeným s operací SD při arizaci filmového průmyslu v Holandsku upadl špion u Heydricha dočasně v nemilost a z Bezpečnostní služby jej koncem roku 1940 (některé zdroje uvádějí rok 1941) vyloučili. Nějaký čas pak strávil ve vazbě, aby následně obdržel povolávací rozkaz k Waffen-SS. Tam se jako řadový voják zúčastnil v řadách Leibstandarte SS Adolf Hitler první fáze německého tažení do Sovětského svazu. V roce 1942 jej ale kvůli vážnému zranění uznali neschopným služby na frontě a vrátil se ke starým kamarádům z SD, i když je sporné, zda se stal oficiálním příslušníkem organizace.
V Belgii pod krycí legendou boje s bujícím černým trhem pomáhal spřádat intriky proti tamějšímu německému veliteli vojenské správy generálu Alexanderovi von Falkenhausenovi, který se stal konkurentem mocenských plánů SS. Agentovy aktivity ale pokrývaly i další oblasti nacisty okupovaného starého kontinentu včetně území bývalé Jugoslávie nebo třeba Dánska. Tam se lidé z SD rozhodli likvidovat protinacistický odboj pomocí bomb a střelby. Tento takzvaný protiteror páchali jak tamní kolaboranti, tak i němečtí špioni včetně Naujockse, který od konce roku 1943 do září 1944 velel speciálnímu oddílu zvanému skupina Peter, určenému právě k této činnosti.
Dne 19. října 1944 došlo ke zdánlivě nečekanému zvratu. Agent přešel frontu a vzdal se Američanům. Nejprve se vydával za rakouského protihitlerovského odbojáře, následně ale odhalil svoji pravou identitu. Podle dostupných zdrojů ho vyslali nadřízení z SD testovat připravenost Spojenců k jednání, nelze ale vyloučit ani další postranní úmysly. Američtí i britští zpravodajci jej podrobili dlouhým výslechům a za pomoci britské MI5 s ním 5. března 1945 v Londýně mluvili i příslušníci československého vojenského zpravodajství.
Směšný trest
Naujockse po válce předvolali jako svědka k Norimberskému tribunálu, nicméně za svou špionážní činnost se sám ocitl v hledáčku policejních a justičních orgánů několika států. V Dánsku jej v roce 1949 nejprve prvoinstanční soud odsoudil na 15 let vězení, odvolací tribunál mu ale trest z ne zcela pochopitelných důvodů snížil na pět let a už v roce 1950 se bývalý agent třetí říše ocitl na svobodě. Od roku 1952 žil v Hamburku a přiživoval vlastní legendu. Zřejmě neoprávněně se hlásil k údajnému podílu na takzvané Tuchačevského aféře z roku 1937, kdy měli agenti SD podstrčit Stalinovi dokumenty o údajné zradě jeho předního maršála, což vedlo k rozsáhlým čistkám v Rudé armádě.
Nejasné jsou také jeho vazby na záchrannou síť pro nacistické zločince známou pod zkratkou ODESSA (Organizace bývalých příslušníků SS). Německé úřady proti Naujockovi zahájily několik vyšetřování, žádné z nich ale nedotáhly do konce. Rovněž krajský soud v Praze 17. prosince 1965 obnovil trestní řízení ve věci vraždy Rudolfa Formise z roku 1935. Před žádným pozemským soudem ale již nacista nestanul. Dne 4. dubna 1966 zemřel na infarkt. I jeho smrt, stejně jako řadu jiných událostí s ním spjatých, provázejí různé nejasnosti a konspirační teorie.
Padělatelé v říšském zájmu
Nacistický plán tisknout falešné bankovky a zaplavit jimi nepřítele neskončil s přesunutím Alfreda Naujockse k jiným úkolům. Na jím vedenou operaci Andreas navázala v roce 1942 mnohem rozsáhlejší akce Bernhard, pojmenovaná podle jejího velitele SS-Sturmbannführera Bernharda Krügera. Ten na rozkaz velitele vojenské rozvědky v RSHA Waltera Schellenberga zřídil penězokazeckou dílnu. Nejprve existovala v koncentračním táboře Sachsenhausen, poté se přesunula do Mauthausenu a nakonec do Ebensee.
TIP: Krystyna Skarbek: Nejoblíbenější špion Winstona Churchilla
Na výrobě falešných liber i dalších měn pracovalo přes 100 židovských vězňů až do roku 1945. Mezi ně patřil i vyučený typograf Adolf Burger ze Slovenska. Podle jeho vzpomínkové knihy Ďáblova dílna natočil rakouský režisér Stefan Ruzowitzky film, který v roce 2007 získal Oscara za nejlepší neanglicky mluvené filmové dílo. V originále se nazývá Padělatelé (Die Fälscher), v ČR ho ale prezentovali pod stejným názvem jako kniha.