Příliš riskantní dobrodružství: Co plánoval Václav II. v Uhrách?
Zatímco ovládnutí Polska bylo dlouhodobou cílevědomou akcí, tak uherská koruna spadla Přemyslovcům do klína hodně nečekaně. Jenže to byl danajský dar, který vysál stříbro z Kutné Hory hluboko pod dno bohatých stříbronosných štol
Přestože na uherský trůn usedl mladičký Václav III., který zde měl získat své první vladařské zkušenosti, v celé akci byl vlastně jen loutkou svého mocného otce Václava II. Ten bohužel po zisku polské koruny neuměl říct dost, a když k němu přišli roku 1301 mocní uherští magnáti s nabídkou uherské koruny, nedokázal jejímu lákadlu odolat, přestože mu jako zkušenému politikovi mělo být od počátku jasné, že má jen malou naději na úspěch.
Divoká volba uherského krále
Především ho měly varovat události z nástupu posledních dvou králů Uher. Přestože byli z domácího rodu Arpádovců, museli si svou korunu těžce vyválčit. Uherští magnáti (nejmocnější šlechtici) totiž projevovali svou mocichtivost a touhu po vlastním obohacení snad ještě víc než česká, moravská či polská šlechta. Roku 1290 byl za podivných okolností zavražděn předposlední Arpádovec Ladislav IV. a jeho nástupce Ondřej III. zemřel v lednu 1301 ve velmi mladém věku poté, co o měsíc dřív otrávili jeho matku. Byl snad i on otráven?
Už za Ondřeje III. se však magnáti z jižních Uher (Chorvatsko, Pětikostelí, Sedmihradsko, část Bulharska) postavili za jeho protikandidáta Karla Roberta z rodu Anjouvců. Tomu bylo v roce 1301 pouhých třináct let a byl tedy jen o rok starší než Václav III. Po smrti Ondřeje III. se nechal urychleně korunovat uherským králem. Ač to nebylo podle všech náležitostí (neměl ani pravé korunovační klenoty), papež jeho korunu uznal. A právě podpora papeže Bonifáce VIII. se ukázala být nakonec rozhodující. Byl to ten samý papež, který od počátku brojil proti Přemyslovcům a jejich přijetí uherské koruny bylo poslední kapkou, která mu umožnila proti nim se vší svojí mocí zakročit.
Chlapec v Budíně
Jak tedy celé uherské dobrodružství Přemyslovců vypadalo? Václav II. přijal v Praze uherské magnáty v čele s Matoušem Čákem Trenčanským a zvážil nabídku jejich podpory. Rozhodl se vyslat do Uher svého jediného syna a za jeho podporu vydal uherským magnátům nemalé částky. Václav III. se tam vypravil už roku 1301 ve věku dvanácti let v doprovodu mnoha českých rádců a silné vojenské družiny. Nechal se také korunovat uherským králem (pravými klenoty na pravém místě, ale špatným arcibiskupem), přijal jméno Ladislav V. a usídlil se na Budínském hradě. Samostatně ovšem pochopitelně nevládl. Místní záležitosti rozhodovali jeho rádci, s vážnějšími věcmi se obraceli do Prahy na jeho otce.
Mezitím proběhl diplomatický souboj s papežem, který Václav II. naprosto nezvládl. Vyslal k němu špatně informované posly a odmítal vstřícná jednání. Zatím měl ovšem podporu většiny magnátů, což se mělo brzy změnit. Václav II. se snažil situaci řešit uplácením příznivců, čímž totálně přečerpal prostředky Kutné Hory i celého Českého království a šíleně se zadlužil. Navíc naprosto marně, protože Karel Robert z Anjou získával stále větší podporu a nakonec se k němu obrátili i ti magnáti, kteří byli předtím štědře placeni českým stříbrem – včetně Matouše Čáka Trenčanského.
TIP: Poslední triumf Václava II.: Co se stalo před Kutnou Horou?
Václav II. se pokusil situaci zachránit tím, že roku 1304 se silným vojskem odjel do Uher synovi pomoci. Pobyl tam dva měsíce, ale české vojsko nedokázalo nic jiného, než krutě rabovat. Zatím do oslabených Čech vtrhl římský král Albrecht a málem dobyl Kutnou Horu. A tak Přemyslovcům nezbylo nic jiného, než sbalit svých pět švestek, přibalit k nim uherské korunovační klenoty a „takticky ustoupit“ do Čech. Dočasný ústup se pak vlivem okolností změnil na nucenou rezignaci.