Překvapivá fakta mění historii domestikace koní

Dnešní svět byl z velké části vybudován díky koním. Přestože dnes tato ušlechtilá zvířata již nehrají tak důležitou roli, ještě nedávno tomu bylo úplně jinak. Poštu ještě relativně nedávno doručovali jezdci na koních, lidé cestovali pomocí koňských povozů, obchodníci využívali koně k přepravě zboží napříč kontinenty, zemědělci obdělávali půdu díky koňské síle a vojáci vyráželi na koních do bitev.

Podle tradičních představ byli koně domestikováni na travnatých pláních západní Asie lidmi jámové kultury před více než 5000 lety. To mělo mimo jiné zásadní vliv na migraci, jazyk a kulturu v Eurasii. V posledních letech ale došlo v pohledu na tento proces k významným posunům a změnám, především díky novým archeologickým objevům a genetickým analýzám.

Čeleď koňovitých (Equidae), do které patří kromě koní i osli a zebry, vznikla přibližně před čtyřmi miliony let v Severní Americe. Během několika dalších milionů let se příslušníci tohoto druhu začali šířit přes pevninský most Beringie mezi dnešním Ruskem a Aljaškou do Asie, Evropy a Afriky.

Koňská pečínka

Dlouhou dobu sloužili koně jako vyhledávaný zdroj masa. Pravděpodobně první důkazy o lovu koní lidmi pocházejí z archeologických nalezišť v německém Schöningenu, datovaných do doby před přibližně 300 000 lety. V unikátním prostředí na břehu jezera se zde dochovaly nejen pozůstatky koňských stád, ale také dokonale opracovaná dřevěná kopí, která tehdejší lidé používali k jejich lovu.

Divocí koně zůstávali po tisíciletí základem stravy raných Homo sapiens žijících v severní Eurasii. O výjimečném postavení koní v tehdejší společnosti svědčí množství uměleckých vyobrazení, například na vápencových stěnách francouzské Chauvetovy jeskyně, starých více než 30 000 let.

Zachytit přesný moment, kdy se z kořisti stal lidský pomocník, ale není pro dnešní badatele jednoduché. Jen zřídkakdy mají k dispozici písemné doklady nebo jiný materiál, který by zachycoval měnící se vztahy mezi lidmi a zvířaty. Ve skutečnosti většina toho, co víme o původu domestikace koní, pochází z jediného vědeckého zdroje: kostí samotných koní.

Svědectví kostí

Ve snaze vysledovat počátek domestikace koní, se vědci zaměřili na zkoumání nalezených koňských kostí a hledali zákonitosti v jejich velikosti, tvaru nebo četnosti výskytu. Základní logikou tohoto přístupu bylo, že pokud žili koně v těsném kontaktu s lidmi, mohly se jejich kosti měnit více než v dřívějších obdobích, ať už proto, že je lidé šlechtili pro určité vlastnosti, nebo jednoduše proto, že koně zaměstnávali způsobem, který v průběhu života měnil jejich těla.

Tento přístup se ale postupem času ukázal jako problematický. Změny ve tvaru nebo počtu koňských kostí nalezených na starověkých nalezištích mohly mít mnoho příčin, od změn životního prostředí přes změny v lidském stravování až po chyby při odběru vzorků.

V 90. letech 20. století se proto začaly formovat efektivnější postupy mapující domestikaci koní. Archeolog David Anthony z newyorské Hartwick College se zaměřil se na stopy, které soužití s lidmi zanechalo přímo na tělech zvířat. Šlo například o stopy na koňských zubech, vzniklé v důsledku používání různých nástrojů určených k jejich ovládání. 

Zooarcheologové objevili takové stopy na zubech starověkého koně z ukrajinské lokality zvané Děrijevka, která byla podle archeologů domovem lidí jámové kultury. Přestože se vědcům nepodařilo přesně určit stáří koně z Děrijevky, jeho spojení s lidmi jámové kultury naznačovalo, že pastevci v euroasijských stepích mohli chovat a jezdit na domácích koních již ve čtvrtém tisíciletí př. n. l. nebo dokonce i dříve. Pozdější výzkum ale ukázal, že ukrajinská lokalita Děrijevka je ve skutečnosti mnohem mladší, než se původně předpokládalo.

Pozornost vědců se poté zaměřila na lokalitu Botaj v severním Kazachstánu, kde bylo nalezeno velké množství koňských kostí. V roce 2009 přinesla studie publikovaná v časopisu Science důkazy o možném zpracovávání kobylího mléka k výrobě kumysu – kvašeného alkoholického nápoje štiplavé chuti, připomínajícího acidofilní perlivé mléko. Přestože se původně předpokládalo, že jde o důkaz domestikace, další analýzy ukázaly, že přinejmenším část koní sloužila jako zdroj masa. Analýza DNA navíc přesvědčivě ukázala, že šlo o koně Převalského, který nikdy domestikován nebyl.

Válečníci od Černého moře

Podle novějších výzkumů pocházejí předkové moderních domestikovaných koní z oblasti Černomořských stepí a jejich domestikace je spojována se sintaštskou kulturou, která v této oblasti prosperovala přibližně v letech 2 200 až 1 800 př. n. l. a je jí přisuzován vynález válečného vozu.

Zdá se tak, že k domestikaci koní došlo mnohem později, než se až donedávna předpokládalo. Zároveň se ukazuje, že koňská domestikace nebyla lineárním procesem. Výzkumy pomocí nejmodernějších metod naznačují, že lidé mohli využívat koně různými způsoby a v různých částech světa nezávisle na sobě. To mění pohled nejen na vývoj vztahu člověka a koně, ale také na vliv tohoto vztahu na šíření kultur a jazyků.