Oči, které vidí vše: Odhalte tajemství dokonalého zraku
Jen těžko si umíme představit, že bychom vnímali svět v okruhu 360 stupňů, viděli bychom zároveň nahoru i dolů nebo bychom dokázali zrakem proniknout za hranici ultrafialového záření. Mnozí živočichové však tyto schopnosti mají, a díky tomu se z nich stávají třeba nebezpeční predátoři
Oční bulvy šídel jsou tak velké, že létavému hmyzu pokrývají skoro celou hlavu. Odměnou je však pohled na svět, který obsáhne celých 360 stupňů. Vedle masivních očí mají některé druhy také trojici malých oček zvaných ocelli: Jsou obzvlášť citlivá na pohyb a usnadňují například pronásledování kořisti.
Co člověk nezahlédne
Strašek kudlankový se z celé známé živočišné říše může pochlubit nejkomplexnějším vnímáním světa: Oči tohoto korýše sestávají z dvanácti druhů barevných receptorů (člověk má jen tři), díky nimž zřejmě vidí za hranice ultrafialového či infračerveného záření a rozeznává barvy, které jsou pro nás nepředstavitelné.
Světlo pod kontrolou
Zorničky koz, ovcí či například koní se místo kulatého tvaru často stahují spíš do horizontálních štěrbin. Příčinu zcela jistě neznáme, podle aktuální teorie však podlouhlá zřítelnice umožňuje zvířatům lépe regulovat propouštěné světlo.
Barvy noci
Oči této asi dvaceticentimetrové ještěrky jsou vybaveny vertikálními zřítelnicemi a světlo dál propouštějí také dírky v duhovce, jež se roztahují či smršťují v závislosti na okolních podmínkách. Spolu s vysokým množstvím světločivých buněk dovolují zvláštní zorničky ploskorepovi ve tmě nejen vidět, ale i rozeznávat barvy.
Na délce záleží
Rozdíl mezi samečky a samičkami čeledi stopkoočkovitých spočívá v délce stopek, které jim vybíhají z hlavy a na jejichž konci se nacházejí oči: „Pánské“ výčnělky jsou delší, a slouží dokonce jako hlavní „zbraň“ v období páření. Při souboji o samičku se totiž sokové stavějí proti sobě a ten, který poměřování tykadel vyhraje (má oči dál od hlavy), získává právo se pářit.
Zářivý pohled
Kontaktní čočky už dávno neslouží jen k vylepšení zraku – ty kosmetické totiž především mění vzhled očí: Dokážou přebarvit duhovku, nebo i překrýt téměř celou viditelnou část bulvy. Oči pak mohou připomínat třeba fotbalový míč, nebo dokonce svítit ve tmě.
Odrazy v zrcadle
Strašíci jako jediná známá zvířata na Zemi využívají k vidění čočky a zároveň zrcadlení. Jejich zrakový orgán se totiž rozdělil do dvou částí: „Zrcátko“ z guaninových krystalů směřuje do hlubin oceánu a slouží k odhalování světélkujících predátorů, kteří by mohli zaútočit na strašíkovo zranitelné břicho. „Běžnýma“ očima naopak ryba pohlíží k hladině a snaží se zachytit co nejvíc světla z povrchu. Vidí tedy zároveň nahoru i dolů.
Pokořitel sov
Ačkoliv se na první pohled zdá, že mají vrhači červenaví pouze dvě oči, ve skutečnosti je jich celkem šest. Větší bulvy nicméně vystupují do popředí, jelikož pro pavouka představují noční eso v rukávu: Umožňují zachytit značné množství světla, které navíc dopadá na velmi citlivou buněčnou membránu. Vrhači tak v noci vidí lépe než sovy.
Každé oko jinam
Takřka celou oční bulvu chameleona pokrývá víčko – drobný otvor pro zřítelnici však zůstává odkrytý, takže kůže zrak nijak neomezuje. Chameleoni dovedou ovládat každé oko zvlášť, a vnímají tak okolní svět v rozpětí 360 stupňů. Jakmile ovšem spatří možnou kořist, zaměří na ni obě bulvy, čímž si vytvoří prostorový obraz potřebný k úspěšnému lovu jazykem.